Semknuti - 15. DÍL - Překvapení

9. června 2013 v 17:00 | Zasněná |  Semknuti

název: Semknuti
vytvořila: Zasněná
díl: 15.

Nic víc jsme si neřekli, já vystoupila z auta, vytáhla své zavazadla z kufru zatímco Louis si přesedl na místo řidiče a zamířila ke vchodu. Naposled jsem se otočila a podívala se mu do očí přes okno jeho BMW. Mávla jsem mu na rozloučenou a vlezla rychle do dveří. Se slzami v očích jsem se vydala po schodech.


Kufr jsem nechala u dveří a s brekem utíkala do ložnice. Postel byla jediná, kterou jsem teď chtěla vidět. Lehla jsem si a zavřela oči. Soustředila jsem se jen na správné dýchání a tlukot mého srdce. Po pár minutách jsem se uklidnila a utřela si rukávem slzy z obličeje. Byla jsem ráda, že se Marcus vrácí až příští večer. Do té doby se musím dát nějak do kupy a uspořádat si všechno v hlavě. Ale kde začít? Netušila jsem, že svátky zakončím tímto způsobem. Pořád jsem měla Louisův smůtný obličej před sebou. Střídal se ale ještě s jedním. Tím, jak ležel ráno v mé posteli. Ten nevinný a ten nešťastný. Pořád dokola. K tomu jsem byla pořádně unavená. Uvědomila jsem si, že mám stále na sobě oblečení i boty a tak jsem se převlékla do pyžama a županu. Neměla jsem náladu na nějakou sprchu a obličej mi umyly slzy. Zalezla jsem zpět do postele, zapila dva prášky na spaní vodou a opět zavřela oči.

Po probuzení o půl desáté ráno jsem se cítila líp. Nic až na srdce mě nebolelo. Snažila jsem se myslet na věci, které musím udělat hned. Snídaně, vyložení věcí, jejich vyprání a žehlení. Když jsem měla hotovo, pustila jsem se ještě do vysávání a vytírání prachu. Celý týden doma nikdo nebyl a tak to tu trochu potřebovalo zvelebit. O půl třetí, když jsem si dělala salát, mi zazvonil mobil. Byl to Marcus. Jak slíbil, zarezervoval nám v restauraci stůl a měli jsme se tam v devět sejít. On tam pojede rovnou z letiště, takže ho dřív neuvidím. Musela jsem se přiznat, nervozita mě ovládala na celé čáře. Rozhodně jsem nebyla připravená říct mému snoubenci, co se stalo poslední den mé návštěvy Tomlinsonových. Snoubenec. Snoubenka. To slovo ve mně vyvolávalo hanbu. Označení ''snoubenka'' jsem nebyla hodna. Protože jsem nedodržela hlavní slib. Věrnost. Tak moc jsem se styděla, ale na druhou stranu jsem si ujasnila své city k Louisovi. Jen jsem je ještě nedokázala popsat.

,,Stůl číslo 12.'' usmála jsem se na recepčního u pultu, když jsem dojela na místo setkání s Marcusem. Na sobě jsem měla dlouhé splývavé červené šaty s výstřihem do půli zad. Byla to restaurace na úrovni, takže se sem nehodily džíny a svetr tak, jak jsem se chtěla raději obléct. Poté, co mi recepční pomohl dostat se z kabátu, jsem si rozpustila vlasy a s číšníkem došla ke stolu. Marcus zde ještě nebyl a tak jsem se pohodlně usadila a pozorovala plamínek svíčky uprostřed stolu. U toho jsem se zaposlouchala do mé oblíbené skladby, která se tu jemně rozléhala. Plamínek mi připomínal krb a Imposible zase Louise, který mě sevřel jednou rukou kolem pasu a druhou sevřel naše dlaně. Tak jak se pohyboval plamínek, jsme se pohybovali my v rytmu hudby.

,,Jak si mohl někdo dovolit takhle nádhernou ženu nechat tady sedět samotnou?'' vyrušil mě ze vzpomínek mužský hlas. ,,Marcusi.'' zvedla jsem hlavu a vstala ze židle. ,,Ahoj krásko.'' usmál se svým krásným úsměvem a políbil mě na líčko. ,,Ani nevíš jak si mi chyběla.'' zašeptal do ucha. Pousmála jsem se. ,,Ty mě taky.'' byla jsem úpřímná. Usedli jsem oba za stůl a po objednání večeře jsme se pustili do vyprávění zážitků z posledního týdne. Mluvil spíš Marcus, já jen poslouchala. Snažila jsem se poslouchat. Sem tam jsme se usmála a přikývla, jinak vše šlo kolem mě. Nemohla jsem se soustředit. Postřehla jsem jen útržky o cestě do Vídně, pracovní vytíženosti, o Peetovi, jeho kolegovi, o tom, jak se slavil Štědrý večer u táboráku s ohňostrojem v nějakém luxusním hotelu a tak dále. Marcus mi vážně chyběl, byla jsem ráda, že ho zase vidím, ale abych pravdu řekla, v jeho přítomnosti jsem se necítila tak dobře jako v té Louisově. Nebavila mě debata o penězích, podnikání a o večírcích, na kterých budu muset Marcuse za pár měsíců doprovázet jako jeho manželka. Panička s briliantama na krku, každý večer jiná róba, luxusní jídlo, přípitky na naší počest a blahopřání. Asi bych se měla pomalu začít připravovat a mít úsměv na rtech. A měla bych se těšit. Každá nevěsta si tyhle měsíce má užívat, ale já tady jen sklesle sedím a přemýšlím nad věcma, na kterými bych neměla.

,,A co ty? Pořád mluvím jen já. Jak ses měla v Manchestru?'' pobídl mě Marcus. Byla škoda, že mu došla slova, protože já nevěděla, co vlastně bych mu měla říct. ,,Jo, byla tam hezky. Zase jsem viděla své staré spolužáky a tak. Něco tam zůstalo při starém a něco se změnilo.'' vydala jsem ze sebe. ,,No povídej dál, poslouchám.'' pobízel mě znova. ,,No ono není zas moc o čem mluvit. Jak jsem ti říkala, že Harry čeká s jeho ženou další miminko, tak se už narodilo. Bylo to takové malé dobrodružství,'' usmála jsem se nad vzpomínkou, jak jsme se hnali se Candy do nemocnice. ,,Jmenuje se po svém dědečkovi, Josh junior. Je kouzelný. Stejně tak jako jejich holčička. Taky bych chtěla jednou takovou malou Anne. Nikdy bych neřekla, že jsou děti tak vnímavé a chytré.'' zamyslela jsem se. ,,Dokážou popsat věci, které dospělí ne.'' kroutila jsem hlavou. ,,Uhm, to víno je vážně dobré.'' vyrušil mě Marcus a já se opět soustředila na něj. Došlo mi, že mě vlastně neposlouchal, ale co na tom záleželo. ,,No a co ten... no jak se jmenoval,'' chtěl se na někoho zeptat. ,,jak jsi s ním do té Anglie jela.'' dokončil. ,,Louis?'' zašeptala jsem. ,,Jo, Louis!'' přikývl. ,,Co s ním?'' stuhla jsem. ,,No on žádnou rodinu ještě nemá? A co ta jeho práce, co dělá?'' zajímal se. To mě překvapilo. Nechápala jsem, proč se zrovna ptá na něj. ,,Tak přítelkyni ještě nemá a děti taky ne. A co se práce týče, pracuje v nějaký firmě s autama.'' odpověděla jsem trochu zaraženě. Marcus se začal pochechtávat. ,,Co se děje?'' vyvalila jsem na něj oči. ,,Nedivím se, že ještě nikoho nemá. Jestli pracuje v nějaké autodílně, tak to si moc nevydělá. Ach, ty lidi. Co je na tom dodělat si vysokou?'' říkal si to spíš pro sebe. Trochu mě to urazilo i za Louise. ,,Jeho to baví. Nemusí si vydělávat moc. Bydlí sám a vystačí si. Někteří se nepotřebují koupat v penězích.'' zvýšila jsem malinko tón. ,,Ehm, co?'' odkašlal si. ,,Emily, v dnešní době to jinak nejde. Je krize a za chvíli i tihle lidi příjdou o svá místa. Pár tisícovek je neuživí.'' namítl. Tyhle dohady jsem nesnášela. ,,Takže jsi tím chtěl říct, že i já vlastně příjdu o práci, protože dělám v nějakém skladišti.'' dodala jsem. ,,Tak jsem to nemyslel. Ty se nemusíš ničeho bát. Máš mě a já nás dokážu uživit.'' dokazoval si. Další věc, kterou nemám ráda. Nepotřebuju, aby se o mě někdo staral a pořád mě rozmazloval. Máma mě naučila, že se musím o sebe postarat a od nikoho si nic nebrat. To ale u Marcuse nešlo. ,,Navíc ta zakázka ve Vídni vyšla a na podzim se můžeme stěhovat.'' pokračoval. Stuhla jsem a podívala se na něj. ,,Překvapení.'' položil skleničku a tvářil se, že jsme mu to celé zkazila. ,,Jaké stěhování? O čem to mluvíš?'' ptala jsem se vyplašeně. ,,Kdybys tady nebránila toho svého Louise a poslouchala, tak bys pochopila, co se ti celý večer snažím říct. Chtěl jsem ti to podat trochu ve veselejším stylu, ale když vidím tvůj výraz, raději jsem ti to měl říct až zítra.'' řekl naštvaně. ,,Ale já..'' došla mi slova. Celý večer mluvil o práci a já přiznávám, moc jsem ho neposlouchala, ale proč tu motá najednou Louise a mě označí za nespokojenou, protože z jeho nabídky neskáču do stropu. ,,Amerika, New York. Tam si se chtěla jednou podívat ne?'' pousmál se. Snad na pět vteřin mi bylo na omdletí. ,,Po svatbě se seberem na líbánky a už tam zůstanem. Nemusí to nikdo vědět. Napíšem pak dopisy a pošlem letenky přátelům.'' dokončil. ,,Počkej!'' vyštěkla jsem. ,,Jak to myslíš, že se seberem, odletíme a už tam zůstanem? Marcusi, já se nechci stěhovat. Ztratila jsem svou rodinu, když jsem se před deseti lety přestěhovala jsem a teď mám opustit i tenhle domov, když tu mám nové přátelé a konečně se cítím zase jako doma?'' zlobila jsem se. ,,Chápu, že je to pro tebe šok Emily, ale bude to v pohodě. Tam si taky najdem přátelé a nový domov. Slibuju, že i tam se budeš cítit zase jako doma. S angličtinou nemáme oba problém, tak co řešit?'' nahl se a položil mi svou dlaň na tu mou. Uhla jsem a rozdýchávala to, co mi tu říkal. ,,Ty nechceš snad nový začátek?'' divil se. ,,Samozřejmě, že chci Marcusi, ale tohle nejde. Já se nemůžu jen tak sebrat a sbalit kufry. Neřeknu nic proti městu, ale New York? Už tak mám tátu daleko a teď budou všichni na druhé straně zeměkoule. Nevím, co sis od tohohle sliboval, ale já nesouhlasím.'' Vstala jsem od stolu a rychle se vydala k recepci. ,,Emily, počkej. Počkej! Kam si myslíš, že jdeš?!'' volal za mnou přes celou restauraci, až se všichni ohlíželi. ,,Prosím svůj kabát.'' poprosila jsem klidně recepčního a poté, co mi vyhověl, jsem se oblékla, vzala malou černou kabelku a vydala se ven. Marcus na mě stále volal, ale já ho už neřešila. Tohle přehnal. Myslí si, že když nám naplánuje super budoucnost, já to hned příjmu. Ale já nic takového nechci.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

- Změní Emily názor na Marcusovu nabídku?
- Jak byste reagovali vy?
- Jak asi dopadl večer?

Trochu to s tímto dílem trvalo, ale opravdu nebyl moc čas na psaní. Taky není zas tak dlouhý jako ostatní, ale tak aspoň si odpočinete od těch mých slohovek. Další díl tu už snad bude za míň jak dva týdny. Tak čtěte a pište svůj názor. :)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fuck me Louis Fuck me Louis | E-mail | 11. června 2013 v 16:51 | Reagovat

Wow! Další dokonalý dílek!

-Nou, nevr. -_- Prostě se na něho vykašle, sbalí si, a odstěhuje se za Louisem. :D
-Kopla bych ho do prdele a poslala ho někam.... :D
-Sbalila si, a odstěhovala se za Louim :33
:D :D

2 Leslie92 Leslie92 | Web | 11. června 2013 v 19:21 | Reagovat

Jéé tak Em to nemá zrovna jednoduchý, nezávidím. :(

- Beztak ji překecá a ona nakonec pojede, ale stejně si přeju i za ní, aby to bylo jinak. :)
- Být na mě, jedu hned. :D Ale být na Emilyném místě, tak asi ne.
- Nějaká usmiřovačka možná nebo si sbalila kufry a odjela za Louisem. :D Uvidíme, jak to ještě zamotáš ty experte. :D

3 bebs. bebs. | Web | 11. června 2013 v 21:20 | Reagovat

zase sa ospravedlňujem, že to komentujem a čítam až tak neskoro, ale nemám čas sa poriadne všetko naučiť do školy, nie to ešte tráviť čas na notebooku, čo ma strašne mrzí.
• určite to nemá teraz jednoduché. už si jeden takýto začiatok prežila, nie je to ľahké, opäť začínať od nuly. a naviac ešte v meste, kde ju nikto nebude poznať, kde nebude poznať nikoho ona. nikdy tam nebola, nevie, ako to tam vlastne vyzerá. nie je všetko také ako sa zdá a aj krásne obrázky na googli či na pohľadniciach môžu klamať... ale ak marcusa miluje, tak by to mohli prediskutovať. spoločne. ani ja nemám rada, keď sa niekto rozhoduje za mňa, akoby presne vedel, čo chcem, ako to cítim a ako myslím. každý je iný a nevieme sa navzájom odhadnúť do bodky. od marcusa to nebolo veľmi fér.
• pravdepodobne rovnako. teda... keby som marcusa naozaj úprimne milovala. emily sama nevie, ako na tom je, ku komu cíti naozaj čosi viac a u koho si to iba myslí. takže ak by sa jednalo o osobu, na ktorej mi vážne záleží, premyslela by som si to, zvážila pre a proti a urobila nejaký záver. a keby aj tá druhá osoba milovala mňa, tak si myslím, že by aj ona bola ochotná urobiť nejaké ústupky.
• určite nie podľa ich predstáv :D ak ju marcus miluje, tak za ňou pôjde a porozprávajú sa, ale ak nie, tak tam ostane sedieť :D ale ty to určite nejako zamotáš :D :D [len prosím nikomu neublíž :D]
myslím, že to čakanie sa oplatilo :D :D teším sa na ďalší diel :-)

4 Ter. Ter. | Web | 23. června 2013 v 11:34 | Reagovat

Teď nevím, jestli mě tak mrzí to, že jsem si tenhle díl přečetla až teď. Nebo že mě mrzí, že nevím, kdy se dozvím její rozhodnutí. :D Lala, skvělý díl, Zasněná! :3
- Popravdě, tak trochu doufám že ne, ale jak tě znám, nejspíš to dopadne tak, že se tady ke konci objeví nějaké drama, že se třeba s někým rozhádá nebo tak a tuhle Marcusovu nabídku přijme a odjede s ním do Ameriky. Mám takové tušení a doufám, že se nevyplní. :D
- Když se zkusím vžít do její kůže, nejspíš bych vybouchla úplně stejně a byla bych tím zaskočená a nechtělo by se mi začínat někde znovu od začátku. Musí to pro ní být těžké na rozhodnutí. Kdybych nebyla tak zaujatá tím, že je Louis Louisem, napsala bych i jak bych se rozhodla sama, ale.. chápeš. :D
- Možná bude pokračovat hádka, možná Marcus přijde a v klidu si s ní o tom promluví a třeba vyrukuje s tím, že je to jen na ní a že jestli se jí nechce stěhovat, nikam nepojedou.. a tím se ona rozhodne pro.
Víš co? Těším se na další díl. :D :D

5 Lee Lee | Web | 11. července 2013 v 10:15 | Reagovat

wow, tak to je úžasné :)

6 NoName NoName | 24. července 2013 v 10:57 | Reagovat

Juhúú!!! Další díl!!! Je to dokonalé, tak prosím piš dál :)

7 bigL bigL | 13. října 2013 v 13:02 | Reagovat

Mám názor jako většina.......Prosíííííím,další díl!! :) :-)

8 ami ami | 7. ledna 2014 v 15:33 | Reagovat

hej nechces uz napsat další díl? ja tady na to čekám :( :-|

9 Tommík Tommík | 26. února 2014 v 21:43 | Reagovat

[8]:já taky, pořád čekam a nic ;-) :-? :-(  O_O

10 N N | 12. srpna 2014 v 11:55 | Reagovat

Ubehol rok a stále nič, prosím dokonči to :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama