12. října 2012

12. října 2012 v 13:40 | Zasněná |  Update
Zdravím všechny!
Dneska je takový zvláštní den. Ani nevím proč. Po delší době se dostávám znovu k blogu. Dneska jsem měla napsat a přednastavit další díly Rozdělených a konečně se rozepsat s novou povídkou Ostrov, ale já se k tomu prostě nemůžu dostat...

Pamatuju si den, kdy jsem byla doma, nemocná v posteli a v hlavě jsem si do detailů vymýšlela mojí první fanfiction (Budoucnost si nevybereš). V té době jsem měla už za sebou hodně blogů, které jsem ale zrušila. Měla jsem chuť se znovu rozepsat, ale tentokrát neklábosit o deníčku, ale o povídkách. Nakonec jsem to tedy udělala a založila si blog. Bylo to 1. března 2012. A hned v ten den jsem zveřejnila první díl rozehrávající povídky.

Psaní mě odjakživa bavilo, baví a bavit vždycky bude. Je to můj nejoblíbenější koníček. Nikdy bych nelitovala toho, že jsem si kvůli téhle záležitosti založila blog. Chtěla jsem psát pro vás, ale hlavně pro sebe. Vypsat se a dát mezi řádky taky kousek sebe. A to se mi splnilo. Tenhle blog byl za celou tu dobu tím nejlepším. Tohle místečko byla moje fantazie. A taky vaše. Nebýt vás, nebylo by to tu o ničem. Vy jste mě podporovali, četli moje slohovky a popsali jste každičký moment a pocity. A když se podívám na komentáře a na návštěvnost, vykouzlí mi to úsměv na tváři.

Za těch 8 měsíců se ale něco změnilo. Došla jsem k tomu, k čemu jsem nechtěla. Z psaní pro radost se stala povinnost. Nemyslím to tak, že by mě psaní už nebavilo, ale nemám dobrý pocit z toho, že si všechno plánuju. Do menu vždy píšu datum, kdy se tu objeví další díl nějaké povídky. Jenže mnohdy není ani čas ji sem dát. Snažím se přednastavovat, psát dobředu, ale už nestíhám. Vím, že někteří nedočkavě čekáte a těšíte se na pokračování. A mě je pak líto, že jsem nesplnila, co jsem slíbila. A já už slibovat nechci. Už nechci psát z donucení, že musím. Protože pak ty povídky strácejí svoje kouzlo. Už ani já se v nich nevidím. A nechci je kazit, protože jak vy, tak i já mám k nim vztah. Někteří určitě znáte ten pocit, když píšete. Sžijte se s postavama a s danou situací. Je vám líto, když se stane něco ošklivého a jste radostí bez sebe, když příjde chvíle štěstí. Já to tak mám taky. Všechno to kolem povídek prožívám. Vypisuju emoce, jak nejvíc to jde, protože chci, aby jste to cítili také.

Psala jsem o One Direction, ale zároveň také ne. Nepsala jsem o slavných 5ti klucích a jejich popularitě. V příbězích byly postavy, které jen vypadaly jako oni, ale charakter měl úplně jiný. Nepsala jsem o Harrym, Niallovi, Liamovi, Louisovi a Zaynovi z Anglie. V příbězích byly jen jejich jména a vzhled, nic víc. A vy víte, že pokaždé hráli jinou roli. Jednou to byl záporák, podruhé klaďas. Tohle jen tak pro informaci.

A co na závěr? Věřte mi, těžko se mi tohle píše. Ani nevím, co bych řekla nakonec. Nechci to tady opouštět a nerada chodím od rozdělané práce. Ale už nevím co dál. Nemám chuť teď psát, protože by ze mě stejně nic nevylezlo. Tento blog rušit nebudu. Neříkám, že odcházím, ale potřebuju pauzu. Jsem poslední rok na základce, mám i jiné starosti než internet. Chci se taky víc věnovat své rodině a přátelům. Potřebuju si jen na chvíli odskočit do reality a nadýchat se čerstvýho vzduchu a podívat se po inspiraci. Možná se vrátím za týden, možná za měsíc nebo taky za dýl. Moc bych si přála, aby jste to pochopili a nezlobili se. Nemějte strach, já se k povídkám vrátím, slibuju. Jen zatím nedokážu odpovědět na otázku, kdy. Já doufám, že brzo.

Ještě předtím, než kliknu na tlačítko zveřejnit, vám všem, mým drahým návštěvníkům a čtenářům, chci poděkovat za vaši otevřenou náruč. Poznala jsem tu pár lidí a teď jsou z nás přátelé. Moc děkuju taky grafičce, po které se ale nějak slehla zem. Nevím, co se stalo, ale ztratily jsme na sebe kontakt. Toho je mi taky moc líto. Ale pokud to teď čteš, děkuju, že jsi byla součástí tohoto blogu tak, jako všichni ostatní. Patří vám velké DÍKY. :)

Vaše
Zasněná
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bebs Bebs | Web | 12. října 2012 v 16:11 | Reagovat

Keď som sa pred dvoma minútami prihlásila na blog.cz a zobrazilo mi, že si pridala článok s takýmto názvom... Moje srdce vynechalo jeden úder. Možno i dva.
Veľmi veľmi ma to mrzí. Ani si nevieš predstaviť, ako rada som sa sem vracala, čítala tvoje príbehy a tešila sa na každý nový diel. Koľko som sa pri tvojich slovách nasmiala i naplakala. Koľkokrát som o tvojich poviedkach premýšľala pred spaním a v duchu si priala, aby som vedela písať ako ty. Za všetky tie prebdené večeri som však zistila, že s tým sa musí človek narodiť.
Si neuveriteľný človek. Síce ťa nepoznám osobne a na 99% sa ani nikdy nestretneme. Ale stačí mi blog a Twitter a mám o tebe určitú predstavu. Dobrú, samozrejme. Si človek prekypujúci nápadmi, inšpiráciou, ale hlavne dobrou náladou.
Za veľa ti ďakujem. Tvoje príbehy mi nielen dodávali  nápady, ale každým dielom mi ukazovali čo je v živote naozaj dôležité. Ani nevieš, koľko ma Elizabeth, Kate a Emily naučili.
Iba vďaka tebe som zistila, čo je to láska a pravé priateľstvo. Pochopila som význam oboch slov a naučila sa rozlišovať ich. Naučila som sa dívať sa očami a nepriehliadať podstatné veci. Pochopila som samú seba.
Ani neviem, preoč mi teraz po tvári tečú slzy. Neviem prečo v mojom vnútri vládne pocit, že je to definitívny koniec, i keď si spomínala, že sa možno ešte vrátiš. A práve s tým mám zlé skúsenosti. Zatiaľ sa nevrátil nikto.
Na záver, chcem aby si vedela, že si sa stala neoddeliteľnou súčasťou môjho života. Vlastne si doň vždy patrila, patríš a navždy budeš. Znamenáš pre mňa veľa. I tvoje príbehy.
Viem, že je to opäť nekonečné, ale dúfam, že si si na to už zvykla. Potrebujem sa k tomu vyjadriť, rovnako ako som komentovala i jednotlivé diely. Síce som sa nie ku každému vyjadrila, prečítala som každučké slovo, ktoré si napísala. Hlatala som ich. Viem, že to píšem znova, ale znamenáš pre mňa omnoho viac, než si myslíš.
Ďakujem :))

2 Bebs Bebs | Web | 12. října 2012 v 16:39 | Reagovat

Už len že: bude mi to tu chýbať ;))

3 Cath!e Cath!e | Web | 12. října 2012 v 19:38 | Reagovat

Tak krásný článek jsem už dlouho nečetla :-) naprosto tě chápu, taky teď mám seklé období :-) a navíc člověk opravdu někdy potřebuje chvilku klid od všech věcí a prostě jen vypnout :-) a ty si to zasloužíš!! :-) navíc když už to bereš jako povinnost, tak tě i psaní přestává bavit...
Já jen doufám, že nezkončíš nadobro, protože by to byla veklá škoda :-( miluju tvůj blog, tvé povídky a tvůj nádherný a osobitý styl psaní :-)
Moc dobře znám ty pocity, co jsi sem vypsala :-) skoro jako by ses sžila s hlavní postavou a kamkoliv jdeš přemýšlíš o ději :-) o tom, co by tam dál mohlo být ... a pak jako bys nestihla vnímat realitu :-) mám to stejně ;-)
No, doufám, že tvá "rehabilitace" proběhne v pohodě a zase se nám brzy vrátíš plná energie a nových úžasných nápadů :-) moc se těším, až se na tvém blogu objeví nové díly a nové povídky :-)
Zatím se měj hezky a vrať se nám brzy :-)

4 Zaira* Zaira* | Web | 13. října 2012 v 12:56 | Reagovat

Zasněná, já tě chápu. Psát z povinnosti, to je už o ničem a tak je to ale i u všeho. Já být tebou bych si dala jen pauzu. Zrušení blogu by jsi totiž pak mohla doost litovat. Uvidíš, že nálada i čas se zase dostaví a ty budeš mít opět chuť psát. Teď ti jen přeji hodně štěstí v životě. A těším se na pokračování povídek, které naprosto miluji ♥

5 Zasněná Zasněná | Web | 14. října 2012 v 13:08 | Reagovat

Ani nevíte, jak jsem si oddychla. Jsem ráda, že to chápete. :) Nebojte, slibuju, že s blogem končit nebudu. Vidím to jen na delší pauzu. ;) Nebojte, vrátím se a zasypu vás povídkama. :D Díky moc za vaše komentáře, fakt mě to moc potěšilo. :) Ráda si čtu vaše slohovky. :)

6 Alic Alic | 16. října 2012 v 19:33 | Reagovat

Srdce sa mi zastavilo, keď som uvidela tento článok! Nevedela som čo mám robiť skôr.. takže... fuuu, myslím si, že niektorých "poznáš" dlhšie, ale chcem ti povedať len toto--
1. tvoj blog zbožňujem a vždy som zbožňovala
2. obdivujem ťa a milujem tvoj štýl písania!
3. sem som chodila každý deň a s napätím čakala či tu bude niečo nové :)
4. som rada, že to bude len pauza, aj keď možno dlhšia :))
5. chápem ťa, že si chceš dať pauzu ;) ja mám niekedy rovnaký pocit..
6. chcem sa ti poďakovať za všetky tvoje poviedky ktoré mi vykúzlili úsmev na tvári a aj slzy..
Uži si pauza a pekne chilluj, kým sa ti opäť nezavesíme na krk :D
ĎAKUJEM za to, že si si dala námahu a čítala tú moju hatlaninu- všetkých dlhých 40 dielov, teraz ich je síce 50 :DDD
Som neskutočne rada, že som na tvoj blog narazila.. teda ukázala mi ho Bebs, ktorá tiež končí.. holky nevzdávajte to! Ja tu budem každý deň chodiť tak ako vždy a sledovať či si sa nám nevrátila :))
A keď narazím na článok s názvom START! Tak budem skákať po strop ako veverička!
Takže ešte raz ĎAKUJEM a dúfam, že to nie je moje posledné ďakujem, ktoré ti venujem ;))
With all my love
Alic**
xoxo

7 foreverchild foreverchild | Web | 21. října 2012 v 17:48 | Reagovat

Wow.. Kdyz jsem videla nadpis tohohle clanku, do oci se mi nahrnuly slzy. Ono se to mozna nezda, ale prave tvuj blog a hlavne ty pro me hodne znamenas :'). Pamatuju si, kdyz jsem si zacatkem tohohle roku zalozila, po te dlouhe etape tech 'blogu z detskych let', blog-suchanormalgirl. Ty jsi byla prvni, kdo tam neco okomentoval. To me privedlo na tvuj blog, konkretne k povidce 'Laska pres internet'. Tehdy jsem si zamilovala tvoje povidky. Kdyz jsem se asi po dvou tydnech rozhodla, ze si zalozim fan-site o 1D, ty jsi me podporovala. Byla jsi se mnou, kdyz jsem tam zacinala. Po nejakem case jsi nadhodila, ze bych mela zacit psat. Predtim jsem jenom obcas napsala basnicku a nikdy by me nenapadlo, ze bych ze sebe neco takovyho dostala. Kdybys mi to nenavrhla, nikdy bych neprisla na to, ze by me to tolik chytlo.. A hele, dneska bez psani proste nemuzu vydrzet, stalo se soucasti meho zivota a to jenom diky tobe:). Jeste musim dodat, ze vsechno to, co jsi tady vypsala chapu. Kazdej nekdy potrebuje pauzu. Takze preju hodne stesti pri prijimacim rizeni na stredni. A jakozto jeden ze zavislaku na tomhle blogu doufam, ze se brzy vratis<3

8 Carlos Carlos | Web | 13. listopadu 2012 v 21:14 | Reagovat

tak to je mi vážně líto, ale je to přeci jen tvé rozhodnutí.. :/ dlouho jsem tu nebyla páč jsem nějak neměla čas a teď mě to dost mrzí.. :( i když už tady nebudeš blogovat (ale stejně v hloubi duše doufám, že se sem vrátíš :DD), pořád budu milovat tvé povídky.. (: Budu na tebe vzpomínat jako na Zasněnou - na tu úžasnou holku, s velkou představivostí a úžasním talentem pro psaní.. :***
PS: Nemáš twitter? (:

9 Carlos Carlos | Web | 13. listopadu 2012 v 21:16 | Reagovat

[8]: já fakt neumím psát.. úžasným s měkým i.. toto kdyby viděla moje češtinářka, tak jsem hned o hlavu kratší. XD

10 Cath!e Cath!e | Web | 12. prosince 2012 v 15:56 | Reagovat

Ahoj :) vím, že teď máš pauzu s blogováním ( a pokud jsi s tím definitivné zkončila, tak se s tím odmítám smířit!! :D) ale nechtěla byses zapojit do mé Take Me Home FF akce?? :)

11 Martinaska Martinaska | 14. února 2013 v 19:46 | Reagovat

Chápu tě,mám to na mém Blogu podobně :-D Dala jsem si pauzu a po pár dnech jsem tam ale byla zase,nevydržela jsem to! :-D Ale prosím,slib mi,že se někdy vrátíš,ať je to klidně i za rok ale přece!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama