Semknuti - 7. DÍL - Restaurace

22. září 2012 v 16:00 | Zasněná |  Semknuti

název: Semknuti
vytvořila: Zasněná
díl: 7.

,,Dobrou, Emily.'' ozval se za mnou a já se na něj naposledy podívala, když jsem stála u dveřích svého pokoje pro hosty. Něco v jeho výrazu mi říkalo, že je rád, že jsem tady. A taky to byla pravda. Domov je domov a ten mám tady, ikdyž jsem ve Francii taky šťastná.


Nedělní ráno u Tomlinsonových. Probudila mě lynoucí se vůně z kuchyně. I přes zavřené dveře jsem ucitíla vůni čerstvých vajec na pánvičce. Omelety se slaninou. Otevřela jsem oči a hned vyskočila z postele. Takovou chuť na snídani už jsem dlouho neměla. Ještě ale předtím, než jsem chtěla celá rozcuchaná a v županu vyletět z pokoje, jsem se zastavila a podívala se z okna. Slunce svítilo, padal jemně sníh a na zahradě vedle baráku se koulovali Harry, Louis a malá Anne. Ani nevím proč, ale hřálo mně to u srdce. Takový ten příjemný pocit. Pocit rodiny.
Usmála jsem se sama pro sebe a přešla ke skříni s oblečením. Na snídani přeci nepůjdu napůl oblečená neoblečená. Vzala jsem si tedy na sebe bílý pletený svetr, který jsem loni dostala od táty k Vánocům a dlouhé černé uplé legíny. Na svoje dinosauří papuče jsem taky nemohla zapomenout. Oblečená a následně učesaná jsem se vydala do koupelny. Vlažná voda mě ihned probrala a po ospalečkách nebylo ani památky. Nakonec jsem se tedy nenamalovaná, ale zato přirozená, vydala do kuchyně, kde Emma smažila vajíčka, jejíchž vůně mě vzbudila. U stolu už seděli i Josh a Candy. Usmáli se na mně na pozdrav a já kývla hlavou. ,,Dobré ráno.'' pozdravila jsem slušně. ,,Á ahoj Emily. Tak jak ses vyspala? Na snídani dělám omelety, dáš si?'' obrátila se mým směrem Emma. ,,Dám si moc ráda. Jinak jsem se vyspala skvěle. Doma vstávám strašně brzo, ale tady..'' koukla jsem se na hodiny, pověšené na zdi a zděsila se. ,,Páni, to už je devět?'' koukala jsem na ručičky. ,,V pohodě. Tady se vstává i později.'' uklidnila mě Candy. ,,Já vstával nějakou chvilku před tebou.'' mrkl na mě Josh. ,,Tak dobře.'' zasmála jsem se a přisedla si k nim. V tom vtrhli do dveří tři sněhuláci. ,,Příště si proti vám vemu posilu, tohle není fér. Jen se na mě podívejte!'' smál se nahlas Louis, který byl odspoda nahoru celý mokrý. ,,Mami dneska jsem se spojila s taťkou a společně jsme ho porazili!'' utíkala Anne za Candy a přitom ukazovala na Louise. ,,No vy jste ale.. no, celý mokří. Pojď, jdem se převlíct, než prochladneš.'' vstala starostlivá mamka od stolu a vzala Anne na ruce. Předtím jí ještě ale Harry dal pusu na tvář. ,,Dobré ráno zlato.'' usmál se na Candy hezky. ,,Ty taky!'' rozkázala s úsměvem a zatáhla je oba do ložnice. Já se tomu jen hihňala. ,,Takhle je tu veselo každé ráno?'' podívala jsem se na Emmu a ta s úsměvem přikývla. ,,Ale, ospalec už taky vstal.'' zasmál se Louis a šel mým směrem. ,,Je to host, může si pospat.'' namítl Josh. ,,Musí se ale taky probudit.'' řekl spiklenecky a ze své bundy sesypal ten zbytek sněhu rukou a dal mi ho za krk. ,,Né, to studí!'' oháněla jsem se po něm. ,,Už se probrala.'' podotkl Louis a utíkal se do svého pokoje v patře převléct. ,,Vrátím ti to!'' zavolala jsem za ním a poté se otočila zpátky ke stolu. ,,Rád se předvádí.'' zasmála se Emma a dala přede mně talíř s omeletou a slaninou. ,,Jo, to mu očividně po těch deseti letech zůstalo.'' přikývla jsem a začala jíst.

V půlce mé snídaně se k nám vrátili Candy a usušení, převlečení Harry a Anne a chvilku po nich pořád vysmátý Louis. Společně jsme dojedli všechno jídlo a poté se přesunuli do obýváku. Venku ještě víc přituhlo a tak to na další koulovačku nebylo. Rači jsme se ohřívali u krbu a dívali na televizi. Já se pak nabýdla, že udělam horkou čokoládu, na kterou mám nově vylepšený recept od Brandy z práce a musím říct, povedla se mi. Všem chutnala a zahřala žaludky, ale nejvíc si ji pochvalovala Candy a její dcera. Takže jsem jim prozradila další své tajemství na tuhle mňamku.

S obědem jsem taky chtěla pomáhat. Emma měla v plánu špagety. Bylo to lehké a dobré. Každý si vzal trochu, aby zbylo více místa na pokrmy, které se nám chystal naservírovat v restauraci Harry. Navíc na mě čekalo prý malé překvapení na uvítanou. Já nic nechtěla, protože už včera jsem byla pořádně uvítaná, ale nikdo si to nenechal rozmluvit.

Kolem půl čtvrté jsme se šli tedy připravit. Teď, když jsem měla jít do společnosti, nechyběl makeup a další líčidla, které se podíleli na tom, abych nevypadala bledá jak mrtvola. Za malé černé kroužkovité náušničky jsem si vzala větší kruhy z bílého zlata. Poté jsem si nakulmovala své plavé vlasy a následně vybrala ze šatníku delší, trochu volnější, červenou halenku s výstřihem do véčka ozdobený malými perličkami a která měla kolem pasu hnědý pásek a nakonec tmavěmodré ryfle a hnědé kozačky. Takhle načančaná s kabelkou v ruce jsem se vydala z pokoje k hlavním dveřím, kde čekal jako první Harry. ,,Wow, z tebe by mohla být z fleku modelka.'' usmál se s tím svým zářivým úsměvem. ,,Jdi ty.'' přimhouřila jsem oči a natáhla se pro kabát. ,,Ne fakt, že jí to sluší Louisi?'' koukl se na svého bratra, který právě došel. ,,Neříkej to nahlas před Candy.'' dobíral si ho, ale když jsem se na něj otočila, taky se mu malinko otevřela ústa. ,,Ale fakt ti to sekne.'' přikývl a po mém malém šťouchnutí do ramene se probral. ,,Jo, ale taky by jsi mohla být v ringu.'' opravil se a poklepal na místo, kde jsem ho plácla. ,,Budu tam mít modřinu!'' stěžoval si naoko. ,,Chudáčku.'' udělala jsem na něj psí oči a on mi to oplatil plácnutím po zadku. ,,Tohle nedělej před jejím snoubencem.'' vrátil mu to taky Harry a já se začala opět smát. ,,Půjdu se před ním schovat.'' mrkl na něj Louis. ,,Hele, Marcus není zlej.'' podívala jsem se střídavě na oba. ,,Musí tě něčím poškádlit. To by nebyli Tomlinsonovi.'' došel k nám Josh a pomohl mi do kabátu. ,,Takhle se kluci chová správný gentleman.'' mrkl na Harry a Louise a ti vážně kývali hlavou. ,,Chcete vzít kabelku dámo?'' dělal si z toho hned Louis srandu. ,,Jistě.'' odpověděla jsem vstřícně a kabelku mu podala. Hned mu klesla ruka. ,,Bože, co v tom taháš? Zlato?'' divil se. ,,Ne, cihli.'' mrkla jsem na něj. ,,Tak šup šup, nasedat do auta!'' ozvala se za Joshem jeho manželka a za ní šly už i Candy a Anne. ,,Vejdeme se vůbec do toho auta?'' šeptla jsem mému osobnímu provokatérovi. ,,Táta před časem koupil menší dodávku, takže si tam klidně můžeš lehnout.'' odpověděl mi tiše a hned nato jsem vyšli do ledového počasí. Ani jsem si vlasy nemusela kulmovat. Vždycky, když je zima, nebo se malinko ochladí i přes léto, se mi vlasy zkroutí jak beranovi.
Když Josh otevřel garáž, vedle Louisova BMW stálo černé Volvo, jak říkal Harry, to bylo jeho auto, a vedle něho byla bílá dodávka s osmi sedadly, ta Joshova. Ani se nedívím, že si museli pořídit velké auto, když se jejich rodina tak rychle rozrůstá. Josh tedy zasedl na místo řidiče, Emma vedle něho, já s Anne a Candy za něma do druhé řady a do té třetí se roztáhli Louis s Harrym. Celou cestu si tam něco šuškali a smáli se jak malí. Jak puberťáci. To já s Harryho manželkou probírala práci a módní trendy. Musím říct, že jsme si sedly do noty. Candy byla milá, příjemná a jako já, upřímná. Na nic si nehrála a byla svá. Pořád jsme se spolu smály, jak ti dva vzadu, ale zas tak střeštěné jsme nebyly. Prostě jsme si příjemně pokecaly a tak nám utekla patnáctiminutová cesta k rodinnému podniku.

Zaparkovali jsme u cesty a popošli pár metrů, než nás začala vítat velká cedule s nápisem 'Tommo's restaurant' nad dveřmi bílé budovy s červeným a oranžovým lemováním kolem oken, vchodu a rohů. Teď v zimě květináče na parapetech neoplývaly květinami, ale i tak to všechno na mě působilo příjemně. Před budovou byla menší oplocená terasa. Na zimu se stoly, židle a deštníky musely schovat, ale umím si to tady venku představit i v létě. Tedy schovalo se všechno až na kamenný venkovní krb, kde se určitě taky grilovalo. ,,Tohle je moje království.'' šeptl mi do ucha Louis a ukázal ke krbu, který jsem si zrovna prohlížela, když nám, tedy hlavně mi, Harry všechno ukazoval. Po venkovní prohlídce se šlo dovnitř. Tam to bylo ještě hezčí. Tohle byla pravá venkovská restaurace. V rohu místnosti byla obří pec, kde se, jak řekla Emma, dělají pizzy a peče chleba. Všude kolem byly tmavé dřevěné stoly a taktéž lavice, na kterých byla kožešina, takže při sezení vám nemrzl zadek. Jako u nich doma to tu bylo vše v hnědých, oranžových a dalších teplých barvách. I stěny měly podzimní nádech. Co ale upoutalo moji pozornost, byly obrázky na zdech místnosti. Je to rodinný podnik a tak tu byly vystihnuty právě momentky zmiňovaných lidí. Střídali se tu hlavy rodiny Josh s Emmou, také bratři Harry s Louisem, Candy byla také na mnoha fotkách, dál malá usměvavá Anne, ale také další lidé. Byli tu ti, kteří pro rodinu něco znamenali. Babičky, dědečkové, strýcové, tety, přátelé. Mezi nimi nechyběli ani Rose, Mischel, Lucas, Jer a ani já. Vrhly se mi slzy do očí, když jsem viděla černobílou fotku, na které jsem byla s Harrym i Louisem na jejich zahradě. Pamatuji si ten den plný sluníčka a bazénových radovánek. V té době byli už oba bratři usmíření a já chodila s Harrym. To bylo ještě předtím, než se to všechno zvrtlo. ,,Živě to vidím před očima.'' promluvil tiše Louis, který stál po mé pravici. ,,Naše společné chvilky.'' Harry stál po mé levici. Všichni tři jsme se dívali na ty staré kamarády a lásky. Nikdo nám nevezme vzpomínky, které máme a jsou jenom naše, ničí jiné. Oba kluky jsem objala kolem ramen a přitáhla si je blíž k sobě. ,,Mám vás ráda.'' šeptla jsem tiše, že to mohli slyšet jen oni. ,,My tebe taky.'' odpověděli společně taktéž polohlasně. Když jsme zase stáli nohama pevně na zemi, šli jsme za ostatníma do kuchyně, kteří nás nechali chvilku osamotě. Nastala další část prohlídky moderní kuchyně. Já ale v duchu byla někde jinde. Byla jsem v Manchestru u naší střední školy před deseti lety. Nevím proč, ale vybavilo se mi zrovna to odpoledne, kdy jsem spolu s Harrym a dalšíma chtěla jít po vyučování do cukrárny, kde jsem pracovala, ale zastavil mě Louis. Nebyl ten den ve škole, ale čekal na nás, nebo spíš na mě, před hlavní branou. Už si přesně nevybavuju co mi řekl, ale živě vidím jeho výraz plný citů. Tenkrát jsem si přesně neuvědomovala co je to láska, ale teď, když jsem starší, už to vím. A tím samým výrazem se na mně díval i teď v přítomnosti, stojící o pár metrů dál. On si to uvědomoval taky. Teď už nešlo o Harryho. Nikdy předtím ani v podstatě o něj nešlo. Už od mého přestěhovaní sem a prvního pohledu s Louisem, šlo jen o nás dva. Byla jen otázka času, než se my dva dáme dohromady. Jenže to nevyšlo. Já byla s Harrym, který nám vlastně dělal prostředníka. Proč mi tohle došlo až teď? Proč jsem si vždycky namlouvala, že miluju Harryho? Ale co nad tím přemýšlím. Teď už je to stejně jedno. Všechno je to minulost. Jak s Harrym, tak s Louisem jsme kamarádi. Každý máme svůj život bez rozdílu na to, jaký. Já miluju Marcuse a taky si ho vezmu. Proč se vracet k něčemu, co už je tak dávno pryč? Jedním slovem - zbytečně.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

- Probouzejí vás vůně snídaně?
- Koulovali sjte se někdy ráno?
- Pomáhate v kuchyni?
- Máte rádi horkou čokoládu?
- Co říkáte na restauraci?
- Jak jste ''prožili'' scénu u vzpomínek? :D

Asi musím sklamat lidi, kteří jsou v týmu Harryho (vy víte jak to myslím). :D Ale nebojte, i on bude mít v téhle řadě svou roli. Jinak tohle je sedmý díl. Ano, zatím furt nuda, ale chci se rozepsat a trochu to natáhnout. Protože kdybych sem všechno dala najednou, už by to nebylo ono a bylo by to strašně urychlené. Tak se teda omlouvám a zároveň prosím o chvilku strpení, však se dočkáte. ;) Jak se říká, kdo si počká, ten se dočká. :*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zaira* Zaira* | Web | 22. září 2012 v 17:39 | Reagovat

- Nope :D
- Ano, když jsem byla malá tak s bráchou pořád ;)
- Jasně..
- A kdo ne? Přímo ji miluji.. teď jsem zrovna dostala chuť na kakao :D :D
- Vypadá dost útulně!
- Vážně skvělá scéna hlavně: Oba kluky jsem objala kolem ramen a přitáhla si je blíž k sobě. ,,Mám vás ráda.'' šeptla jsem tiše, že to mohli slyšet jen oni. ,,My tebe taky.'' odpověděli společně taktéž polohlasně. :'))))

2 ~ Renn. ~ Renn. | Web | 22. září 2012 v 20:05 | Reagovat

júúúj, krásne.. chcem ďalšiu časť.. neskutočné to je... :) ..s ten Marcus, bože.. už by sa sním mohla rozísť.. je mi nesympatický ! :)

3 Bebs Bebs | Web | 22. září 2012 v 21:16 | Reagovat

• u babky často áno. Milujem ten pocit, keď ráno sotva rozlepím oči, a už ma to ťahá do kuchyne za raňajkami rôzneho typu... :D
• myslím, že raz :D a bolo to super. Ešte som síce z polovice stále spala, no i tak. Super. Najlepší pocit, aký vôbec je. Guľovačka.
• Keď sa dá nejako pomôcť, tak vždy. Som z mojich sestier najstaršia, čiže často pomáham ja, no nie žeby mi to vadilo. Robím to rada :D
• Šialene. Síce počas školského roka na niečo také nie je veľa času, no horúcu čokoládu by som mohla piť do konca môjho života. Mňam. A teraz som na ňu dostala nenormálnu chuť :D
• Krása. Všetko si to viem živo predstaviť. Dokonalé. Musí tam byť prenádherne. Ach, aj ja chcem nájsť nejakú takú reštauráciu... Hlavne v zime by bola dokonalá. Vonku sneží a človek si tam sedí a díva sa von oknom, popri tom sa rozpráva s kamarátmi...
• S plačom, samozrejme. Po každej tvojej poviedke plačem. Vážne, je to dokonalé. Teraz sa mi strašne páčil ten koniec. Ako sa všetci traja dívali na fotku spred desiatich rokov. Akoby sa dívali na minulosť. Potom to objatie. A na koniec, ten nenormálne krásny záver myšlienok Emily. Akosi konečne uvedomila, čo cíti k Louisovi. Opísala si to nádherne. Toľko emócií a pocitov v tak malom množstve riadkov...to dokážeš len ty.

A ti dám že nudná časť! To už nechcem, vidieť nikde napísané. Lebo si ma potom neželaj. Je to tá najdokonalejšia časť na svete. Žiadna nuda, jasné?! :D Ale mne sa to náhodou tak pekne rozpísané a precítené páči. Je vidieť, že do toho dávaš kúsok seba.
A teraz sa už len dočkať utorka...:D Šialene chcem vedieť, čo bude ďalej.

4 The Bo The Bo | Web | 23. září 2012 v 18:35 | Reagovat

TEAM LOUMILY =D

5 Ter. Ter. | Web | 29. září 2012 v 0:19 | Reagovat

-Spíš ne..:D Jenom teda..třeba u babičky..tam se stává dobře!:3
-Joo..na chalupě..zhurba jetě před třema rokama jsme chodili s kamarádkou, která je mi teď téměř cizí..:')) Ale jinak..minulej rok s NK před školou!:'D
-Pomáhám..ale většinou už to není dobrovolné..:D
-Miluju♥..:D
-Líbí se mi tam!:3 Stejně jako v tom pokoji pro hosty..všechno je to táák pěkný!:):D
-Slzy v očích..:'D Ale když..ono se do těch tvých povídek tak hezky vžívá!:D:) Chvilkama si opravdu myslím, že jsem Emily a stojím tam mezi nima u fotky!:'D:)
O mů bože..ještě po tý zprávičce dole..aww. co budu dělat, až za chvilku dičtu i ten somej díl?!:D Už teď mám absťák!!:'D :))*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama