Semknuti - 1. DÍL - Bedna vzpomínek

1. září 2012 v 19:00 | Zasněná |  Semknuti

název: Semknuti
vytvořila: Zasněná
díl: 1.

,,Tak kde si se schovala? Vylez, já tě najdu!'' volal někdo na mě. Od sloupu jsem se rychle přesunula pod stůl s dlouhým červeným ubrusem. Tady mě nepůjde vidět. ,,Emily, kdepak jsi?'' znovu se ozval. Blížil se mým směrem. Byla jsem tichá jako myška. Ale moc mi to nepomohlo. Ubrus přede mnou zmizel. Našel mě. ,,Tady jsi!'' na tváři se mu vyklouzlil úsměv od ucha k uchu.


Otevřela jsem oči a posadila se na postel. To byl zvláštní sen. Už dlouho se mi o něm nezdálo. A vůbec celkově o Manchestru, kde jsem se už tak dlouho neobjevila. Na prstech jsem si to hned přepočítala. Ano, už to bylo deset let.
V hlavě se mi vybavila vzpomínka na den, kdy jsem s mými rodiči přijela do tohoto města. Byl to ošklivý den. Byla jsem ze stěhování nešťastná a první dny mi na náladě nepřidávaly. Nebyla jsem ani ve škole zrovna dvakrát vítána. Než jsem ale poznala Rose, ta byla mým prvním přítelem a od toho okamžiku se všechno změnilo, jak by někdo mávl kouzelným proutkem. Rose mě seznámila s jejími kamarády a hned to bylo lepší. Byla jsem ráda za někoho takového, jako byla právě ona. Co asi teď dělá?
Zakroutila jsem nad tím hlavou a vstala z postele. Ručičky na novém digitálním budíku, které jsem kupovala předevčírem, ukazovaly půl čtvrté a osm minut. No, teď už stejně neusnu, takže si půjdu udělat kávu, abych se aspoň trochu probrala. Poslední dobou toho moc nenaspím. Dřív jsem spala jako mimino, ale poslední dva roky se budím okolo čtvrté, dnes ještě dřív. Prášky se raději nedopuju, nechci pak v práci fungovat jako robot.
Vyklouzla jsem z postele, nazula si fialové plyšové papuče, do ruky čapla tmavěmodrý saténový župan, který byl hozený přes židli a potichounku se vytratila z ložnice.
Zapla jsem kávovar a přešla k lednici. ,,Dneska budu muset jít nakoupit.'' povzdychla jsem si poté, co jsem v chladné krabici viděla jen dvě mrkve, pár rajčat a květák. Tady někdo zapomněl jít do včera do supermarketu. To je ale domácnost.
Přesunula jsem se zpět k té věci, na které doteď moc neumím a vzala si hrnek teplé kávy. Zbývala už jen smetana a kostka cukru. Když byla moje ranní droga připravena, přešla jsem do další místnosti, tentokrát obýváku. Sedla jsem si do houpacího křesla, teplou dekou se zakryla a vychutnávala si to ticho kolem. Přemýšlela jsem nad tím, co dneska budu dělat, když mě z myšlenek vytrhla věc, ležící pod knihovničkou. Zaostřila jsem a odložila šálek na roh stolečku vedle křesla. Odkryla jsem se, šla ke knihovničce a sklonila se, abych mohla vytáhnout zaprášenou krabici od bot. Byla pěkně stará, už dlouho jsem ji neměla v rukou. Vrátila jsem se s ní do mého oblíbeného křesla a chvíli na ni jen tak tupě zírala. Moc dobře jsem věděla, co se v téhle krabici skrývá, ale nebyla jsem si jistá, jestli ji mám otevřít. Nadechla jsem se a sfoukla ten centimetrový prach. Tím sem si moc nepomohla. Všechno jsem skoro měla na obličeji. Odkašla jsem si a se zakřeněným výrazem odklopila víko krabice a odložila ho bokem. Zašmatrala jsem a vytáhla kupičku fotek. Jako první se na mě usmíval Lucas a Rose. Dvě do sebe zamilované hrdličky. Pamatuju si, že jsem tu fotku vyfotila před mým barákem v den Halloweenu. Moje spolužačka šla za dýni a můj druhej pihovatej spolužák za pavouka. Zasmála jsem se nad tou momentkou a přesunula se k další fotce. Na ní jsem byla já s blonďatou Mischel na sv. Valentýna. Obě jsme měly na tvářích namalované růžovým fixem srdíčka. Taky jsme byly sladěné. Já měla růžovou volánkovou sukni a bílou košili zavázanou na konci na uzlík a Misch se navlékla do růžové halenky a bílých kraťasí. Pokračovala jsem dál v prohlížení fotek. Na některých se na mě usmívali opětovně moje dvě nejlepší kamarádky, dále pak Jer, Mischelina velká láska, také Bob, náš třídní alkoholik, další holky a kluci ze třídy, Danielle, moje kolegyně z cukrárny, kde jsem obsadila místo brigádnice, na dalších fotkách jsem pro změnu byla s rodiči na různých výletech a akcí. Povzdychla jsem si nad fotkou, kde byla máma vyfocená u krbu v horské chatě. Měla tak krásný úsměv. Chyběla mi, moc. Jsou tomu necelé čtyři roky, co se stala ta nehoda. V ten den já ležela doma s horečkou, táta byl na služební cestě už třetí den a máma se snažila přijet z práce domů co nejdřív, aby mohla být se mnou. Byla tehdy bouřka a silný vítr. Kousek od našeho domova se skácel přes silnici strom. Máma se ocitla v nebezpečí a tak strhla volant napravo. Přitom ale narazila do svodidel. Nepřežila to. Když k nám večer přijela policie, aby mi oznámili, co se stalo, seklo to se mnou a skončila jsem v nemocnici na dva dny. Táta se z toho těžko dostával. Smutek se snažil zahnat prací a tak jsem většinou byla doma sama a musela se o sebe postarat. Dodnes jsme se z máminy smrti nevzpamatovali a připadá mi to jako včera, kdy jsem s kyticí růží stála nad jejím hrobem..

Bylo mi zase do breku. Vrátila jsem tedy fotku zpátky do krabice a prohlížela si jiné, na kterých byli opět mí přátelé. Ty poslední jsem si prohlížela nejdéle.
Seděla jsem mu na klíni u něj doma a smála se. Harry se taky chechtal. Tenkrát nás fotila Rose a byla tehdy na nervy, protože si nás chtěla vyfotit, ale my se nesoustředili, protože moje stará láska pořád dělala nějaké opičky. Harry se pak dále objevil na více fotografií. Na jedné mi dával pusu v parku, na druhé jsme jeli na dvojkole, na třetí se pokoušel umýt rybičkám akvárko, ale spíš umýval sebe, byl totiž celý mokrý nebo na čtvrté jsme stáli před London Eye, když jsme spolu na víkend jeli do Londýna, za jeho prarodiči. Na poslední fotce byl před mým domem v den, který jsem skoro celý strávila balením věcí do krabic a kufrů. Usmíval se, ale jeho oči byly lesklé a smutné.
Naklonila jsem hlavu na bok a dívala se na něj. Na jeho krásně zelené oči, kudrlinky, na jeho britské rysy. Všechno se mi vybavilo v živých barvách. Poslední vzpomínky na něj a na lidi, které jsem měla tolik ráda. Náhle jsem si ale uvědomila, že jistá osoba mezi fotkami není. Osoba, o které se mi dnes v noci zdálo. Louis, Harryho bratr, mezi mými vzpomínkami chyběl. Vím, že pár fotek s ním jsem měla, ale nejspíš jsem je roztrhala. Není divu, byla jsem tenkrát nešťasná z toho, že odešel kvůli toho, abych mohla dál být v klidu s Harrym a on aby nepřekážel. Jenže se zmýlil, já chtěla jeho, ale bylo už pozdě, abych mu to řekla. Zmizel z města i z mého života kdoví kam a jediné co po sobě zanechal, byla obálka s dopisem na rozloučenou, která byla určena převážně mně. A právě tahle obálka ležela na dnu mé krabice. Nátáhla jsem se pro ní, ale v poslední vteřinu, těsně než bych se jí dotkla, jsem se zastavila. Věděla jsem, co je v dopisu napsáno a to mi stačilo. Nechala jsem obálku s posledními Louisovými řádky ležet dál a neotevřela ji.
Popadla jsem víko, zavřela jím krabici a přenesla ji na místo, kam patří, pod knihovničku. Už jsem dál na to všechno nechtěla vzpomínat. Je mi z toho akorát smutno a úzko. Navíc, je to minulost. Všechno se za těch deset let změnilo a mě už není šestnáct, ale šestadvacet a jsem dospělá žena, která má jiné povinnosti než se hrabat ve staré bedně...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

- Jak se líbil první díl?

Je 1. září! Ano, prázdniny jsou už bohužel minulostí, ale s novým školním rokem přichází i druhá řada Rozdělených (Semknuti). Doufám, že se vám první díl líbil. Bude opět trochu trvat, než se všechno rozjede. V téhle nové řadě se mimochodem budou objevovat různé staré vzpomínky a scény, které dosud nebyly zveřejněny... :D
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alic Alic | 1. září 2012 v 20:04 | Reagovat

Ty ma chceš zničiť?? To je tak nádherné!! Vedela som, že to bude skvelé, ale som tak rada, že som to mohla už konečne prečítať.. celé prázdniny som čakala :)
A ešte raz ti musím pochváliť tvoju letnú poviedku s Niallom a Joshom :) Bola skvelá!! Píšeš krásne ;) xx

2 foreverchild foreverchild | 1. září 2012 v 23:02 | Reagovat

OMG, OMG, OMG...právě zazívám další z mých silných fangirlingů!! :D Moje oblíbená povídka..je zpátky!! WooHoo!!! :')) Nemohla jsem se jí dočkat :)!
Už teď je to dokonalý!! :')) Možná to s chválou tak trošku přeháním, ale..ani nevíš, jak se mi po týhle povídce stýskalo!;D Bože, myslím, že začínám senilnět..:'D
Noo..jsem fakt hrozně zvědavá, co se tam bude dít!! :) Nemůžu se dočkat dalšího dílu..!!! :')) Jsi prostě boží!! :))*
Tohle byl jeden z mála důvodů, proč se těšit na září!:'D

3 Zaira* Zaira* | Web | 2. září 2012 v 0:58 | Reagovat

Oh god.. jop! Dočkala jsem se! Miluji tě Zasněná! :D :D No komu by se tento díl a celkově tato povídka nelíbila? Je to dokonalé, doufám, že se s Harrym a Louisem znovu setká! Jžš.. už se neskutečně těším na pokráčko :D

4 Zasněná Zasněná | Web | 2. září 2012 v 10:14 | Reagovat

Já moc děkuju za tak pěkné komentáře!! :) Jste skvělí! A máte se na co těšit. ;)

5 Bebs Bebs | Web | 2. září 2012 v 19:48 | Reagovat

Stále nedokážem pochopiť, ako sa ti to darí. Dokážeš čoveka upútať každučkým dielom.
Tento ma dostal do kolien. Neviem čo povedať. Už len to, že si začala s desaťročným posunom. Wow. Celé prázdniny som čakala na tento diel a ty - ako obvykle -  si nesklamala :D
Inak, je to vážne zaujímavý pocit. ˇ_Ze som bola pri každej jednej časti Rozdělených a teraz to pokračuje. Tentokrát ako Semknuti. Wow. Wow. A znova Wow.
Musím ti pochváliť názov. Vtedy Rozděleni, teraz Semknuti. Jedno lepšie ako druhé. Fakt :))

6 The Bo The Bo | Web | 3. září 2012 v 11:34 | Reagovat

ááách. Jsem nadšená =) těším se na další díl

7 Adele. Adele. | Web | 3. září 2012 v 12:00 | Reagovat

Ach bože, je to dokonalé. Strašně se těším na další díly. :)♥

8 Cath!e Cath!e | Web | 3. září 2012 v 13:33 | Reagovat

- První díl se mi moooc líbil :-) je mi líto, její maminky :-( a jak krásně vzpomínala :-) škoda, že se s nimi za těch 10 let nesetkala... ale tak na to přišel čas teď :D
Už se moc těším, jak to bude pokračovat :-) jak tam budeš zařazovat ty nezvěřejněné scény :D :D

9 Zasněná Zasněná | Web | 3. září 2012 v 13:45 | Reagovat

[8]: No, na to já jsem taky zvědavá.. :D

10 Cath!e Cath!e | Web | 3. září 2012 v 22:50 | Reagovat

[9]: Taky máš blok a nevíš, co psát?? :D  já to poslední dobou vymýšlím, až když píšu :D a taky to podle toho vypadá :D trochu zmatené psaní, ale tak vždycky něco vyplodím :D :D

11 Zasněná Zasněná | Web | 4. září 2012 v 13:21 | Reagovat

[10]: Já si vždycky ten díl, než ho budu psát, vymyslím, ale pak to stejně napíšu jinak. Přemýšlím a píšu za pochodu no..

12 Zee. Zee. | E-mail | Web | 15. září 2012 v 16:02 | Reagovat

Hehe, po dlouhé době přijdu na svůj blog a co nevidím! Komentář od Zasněné! Jak dlouho jsem si slibovala, že se sem půjdu podívat, ale prostě nebyl čas. :( Ale když sem napochoduju, vidím něco úžasného: Druhou řadu Rozdělených! Woohoo! A já myslela, že nebudu. :D
PS: Ani nevíš, co dokázal tvůj komentář! Svůj blog docela dlouho zanedbávám, a to kvůli onedirection-ff. Tak jsem si řekla, že to všechno překopu a začnu znova. :] Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama