Rozděleni - 7. DÍL

13. dubna 2012 v 17:00 | Zasněná |  Rozděleni

název: Rozděleni
vytvořila: Zasněná
díl: 7.

Harry se na mě podíval a pak zrak odtrhl. Já si ho dál nevšímala a koukala se na hodiny. Už aby vyučování skončilo a já mohla jít domů.


Po skončení vyučování jsme šli celá třída na oběd. Docela dobře na této škole vařili. Dneska jsem si vzala jen brokolicovou polívku, neměla jsem chuť na něco dalšího. Taky jsem si nesedla k holkám jako obvykle. Vzala jsem svůj tácek a sedla si k volnému stolu v rohu jídelny. Rose s Mischel pochopily, že chci být sama a tak za mnou nešly. Sedly si s Lucasem a Jerem a sem tam se na mě podívaly. Já sledovala jen svojí lžičku a všelijak s ní točila v misce. Připadala jsem si jak menší blázen, tak jsem toho nechala a začala jíst. Po chvilce jsem si všimla, že Harry a Louis jsou také každý u jiného stolu. U Harryho to nebyla žádná novinka, seděl sám rád, ale Louis mě překvapil. Vždycky dělá s klukama na obědě bordel, ale dneska si odsedl. Ani se mu nedivím.

Když jsem dojedla, šla jsem vrátit k pultu tácek a vydala se do šatny. Nasoukala jsem se do bot a bundy a pomalu šla domů. U vchodu jsem ještě potkala Louise. Snažila jsem se mu vyhnout, ale marně. ,,Emily!'' zavolal moje jméno a běžel za mnou. Já se nezastavovala a vyšla ze dveří do deště. Bohužel mě doběhl. ,,Emily prosím počkej.'' stoupl si přede mne a zadíval se mi do očí. ,,Co chceš?'' štěkla jsem po něm. ,,Chápu, že jsi na mě naštvaná. Chci se ti omluvit. Bylo to ode mě hnusný. Myslím to vážně a je mi to líto.'' řekl upřímně. ,,Pozdě.'' odvětila jsem mu, obešla ho a popošla pár kroků. ,,Počkej prosím, já ještě neskončil.'' opět mě doběhl. ,,Louisi nech mě být!'' zvýšila jsem hlas. ,,Tak si mě vyslechni. Prosím. Víš já... já se stydím. Je mi líto, že jsem ti ublížl, ale neudělal jsem to schválně. Vím, že si o mě myslíš, jaký jsem blbec. Já to beru, jsem hroznej. Ale..'' povdychl si a sklonil hlavu. Vypadal dost nešťastně. Na sekundu jsem mu to vážně věřila. Ale už to je jedno. Nic tím nezmění. Tohle prostě přehnal. ,,Já tě mám rád.'' dodal a podíval se na mě svýma psíma modrookýma kukadlama. Já ale byla pevná jako skála a ani tohle se mnou nehnulo. ,,Všechno? Fajn, ráda bych teď šla domů.'' řekla jsem stručně a odkráčela si to od něj. Byla jsem mu vděčná za to, že už mě nezastavoval.

Jakmile jsem přišla domů, převlékla jsem se do suchého oblečení. Všechno mokré jsem hodila do pračky a šla se učit angličtinu. Učitel nám dal tolik úkolů, že mi z toho šla hlava kolem. Nemohla jsem se ale soustředit. Po hodině jsem knížku a sešit zavřela a šla si dát sprchu. Ta mi aspoň trochu zvedla náladu.
,,Emily, dneska máš jít do té cukrárny, nezapoměň!'' volal táta jen co přišel domů. Vylezla jsem z koupelny a mířila si to do pokoje. ,,Jo, vždyť už jdu.'' odpověděla jsem líně a šla se znovu převléct. Fialové triko jsem si na sobě nechala a hodila přes sebe šedou mikinu s kapucí a nasoukala se do černých uplých džín. Vlasy jsem si svázala do culíku a pak vyšla z domu.

Cukrárna byla jen přes ulici. Když jsem vešla dovnitř, rozhlídla jsem se okolo. Smetanové zdi na mě působily příjemným dojmem. Vonělo to tam po různých cukrovinkách. Přede mnou byl pult, který se táhl přes celou místnost. Ve výlohách byly dorty, zákusky a další sladkosti.
Lidí tu bylo pár. V takovém počasí kdo by se tu taky hnal že ano.
Nicméně, vydala jsem se k pultu, kde za pokladnou stála holka, která vypadala stejně stará jako já. ,,Ahoj. Ehm, mám tu domluvenou práci.'' řekla jsem. Zelenooká brunetka v růžovém kostýmku se na mě usmála. ,,Ty musíš být určitě Emily. Jsem Danielle. Pojď, zavedu tě za šéfkou.'' představila se mi a odvedla mě do vedlejší menší místnosti.

Po krátkém rozhovoru s mojí novou nadřízenou, jsem se mohla hned pustit do práce. Měla jsem obsluhovat zákazníky. Danielle mi ukázala co a jak mám dělat, kde zapisovat objednávky a taky mi dala pracovní ohoz. Bílou košili a sukni doplňovala růžová zástěra. Připadala jsem si jak cukrová panenka v říší sladkostí.

Okolo osmé hodiny večer jsem se vrátila domů. ,,Tak jaký byl tvůj první den v práci?'' zeptala se mě s úsměvem mamka v kuchyni, když jsem si brala jogurt a rohlík. Nějak mi vyhládlo. ,,Mami, není to práce, ale brigáda. Jinak fajn. Bylo to tam příjemné. Šéfka i personál taky ujdou. Představ si, že moje první zákaznice byla naše sousedka, ta protivná.'' zasmála jsem se. ,,Tak to jsem ráda, že se ti tam líbí. No a co jinak ve škole?'' vyptávala se dál. Moje dobrá nálada klesla na bod mrazu. Úsměv mi zmizel z obličeje a máma si toho všimla. ,,Stalo se snad něco? Dostala jsi pětku?'' zeptala se vážně. ,,Ne všechno je v pohodě co se týká učení a tak.'' sedla jsem si ke stolu a začala jíst vanilkový jogurt. ,,Tak co se tedy děje?'' přisedla si ke mě. ,,Vlastně já ani nevím.'' pokrčila jsem rameny. ,,Víš, že se na mě kdykoliv můžeš obrátit, ano? Nebudu z tebe nic páčit. Takže kdyby se něco dělo, můžeš mi to klidně říct.'' pousmála se a pohladila mě po ruce. ,,Díky mami.'' objala jsem ji. Ona byla jako moje kamarádka. Jsem tak ráda, že spolu máme tak hezký vztah. Vždycky tu pro mě byla a podržela mě. Ráda bych se jí svěřila i s tím, co se stalo dneska ve škole, ale nechtěla jsem na to vzpomínat. Možná někdy jindy. ,,Půjdu do pokoje. Slíbila jsem Caroline, že jí ještě zavolám.'' usmála jsem se na mámu a odešla s rohlíkem a jogurtem k sobě.

Caroline jsem taky nic neřekla. Jen, že je všechno v pohodě a mám se dobře. Moc mi to nevěřila, ale nevyptávala se dál. Povídaly jsme si spíš více o tom, jak to jde u ní doma a ve škole. Z jejího vyprávění mi bylo ještě více úzko. Caroline a ostatní mi tolik chyběli. Přála jsem si aspoň na chvilku být tam s nimi. ,,Scházíš nám.'' povzdychla si moje kamarádka a dívala se na mě smutně přes webku. ,,Taky je mi smutno.'' povzdychla jsem si. ,,Doufám, že se přes letní prázdniny uvidíme.'' dodala. ,,To já taky. Kéž by kousek toho tepla a sluníčka bylo i tady.'' pousmála jsem se. ,,Dneska bylo na teploměru dvacetšest stupňů. S holkama jsem vyrazily na bazén.'' zasmála se. ,,To se máte. Mě tady teploměr ukazuje mínus dva stupně.'' uchechtla jsem se. ,,Tak to bych nechtěla.'' zasmála se znovu. ,,No nic, budu muset končit, je pozdě. Moc ráda bych si s tebou ještě povídala, ale ta dnešní brigáda mě nějak zmohla. Zavolám zase jen jak to půjde. Měj se a všechny pozdravuj!'' poslala jsem vzdušnou pusu. ,,Ty se taky měj hezky. Mysli na sluníčko a hned ti bude tepleji. Ahoj.'' zamávala do webky a vypla hovor.

Zaklapla jsem počítač a šla se vyhřát do vany. Pak jsem si ještě zapla topení, nastavila na ráno budík a zalehla do postele.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

- Vaří dobře ve vaší jídelně?
- Co říkáte na Louisovu omluvu?
- Chtěli byste takovou brigádu?
- Máte taky dobrý vztah s vaší mamkou?
- Bude už v příběhu konečně svítit sluníčko?

Takový nudnější díl, ale musím to trochu odlehčit. Nebojte, příště už to bude více záživnější. :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maggie*// czonedirection.blog.cz Maggie*// czonedirection.blog.cz | Web | 13. dubna 2012 v 17:15 | Reagovat

Mě to vůbec nenudilo!! Jako vždy úžasně napsané.:) Velký obdiv<3

2 Endy Endy | 13. dubna 2012 v 17:24 | Reagovat

- Ne :D
- Dobrý ;-) Takový roztomilý :D  :D
- Nebylo by to špatný ! :-D
- No. Docela to jde :-D
- Doufám že jo :D Ale spíš si myslím že zase bude hnusně

Jinak dobrý díl ;-)

3 Královna Náramků Královna Náramků | Web | 13. dubna 2012 v 17:36 | Reagovat

to vypadá dobře ,asi začnu od prvního dílu :)

4 Smile* Smile* | Web | 13. dubna 2012 v 17:39 | Reagovat

Ach, dievča, dievča... Ako je  to vôbec možné? Odkiaľ berieš všetky tie nápady? Posielajú ti ich nejaký mimozemšťania, či kto? :D Ach, keby som len vedela písať tak ako ty....
• Obedy v našej jedálni? Teda, ak sa to dá nazvať obedom. Rada by som totiž vedela, aké časti mŕtvych zvierat na to používajú. Neprekvapilo by ma, keby som v tom hnuse našla niečie oko alebo nos. Vážne! Už len čakám, kedy príde hygiena a zavrú nám celú školu.
• A Louis... Nemám slov! I keď, ako som už písala v diele predtým, tušila som to. Vedela som, že k Emily niečo cíti... Krásne si napísala to ospravedlnenie. Úplne som ho videla, ako tam stojí pred tou školou...
• A taká brigáda... :D V cukrárni :D To by ma nenapadlo :D Ale chcela by som tak pracovať, z času na čas si niečo tajne uchmatnúť :D
• A myslím, že môžem povedať, že mám so svojou Mum podobný vzťah. I keď o mne nevie mnoho vecí, myslím, že jej môžem povedať všetko. Som naozaj veľmi rada, že ju mám - mnohí Mum nemajú....
• A dúfam, že u nich slniečko svietiť bude... Zimu nemám veľmi rada. A u nás sa dnes po dlhej dobe tiež slnko ukázalo :D
BTW: Že nudný diel? Pf! Je krásny! :D
Opäť sa klaniam, si neuveriteľná!

5 Liѕα Fαrƒαllα ᶫᵒᵛᵉᵧₒᵤ Liѕα Fαrƒαllα ᶫᵒᵛᵉᵧₒᵤ | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 17:42 | Reagovat

- Takový humusy první třídy? :D
- Nevzala by jsem to od něj... teda jen v týhle ffce :D
- Ne. Protože by jsem to sežrala všechno :D
- Ale ano :D
- BUDE! :D Oslav Jaro BABY!!! :D

6 Ter. Ter. | Web | 13. dubna 2012 v 17:45 | Reagovat

- Jak kdy!:D
- Začínám mu v tom příběhu věřit..třeba to tak opravdu myslí...)
- Asi jo...podle popisu se mi tam líbí!..:D
- No..jak kdy, jak na co..:/ :D
- Netušim, ale tak v Anglii...:D

Vůbec nudný to nebylo!..;) Nemůžu se dočkat dalšího dílu!!:D ;))

7 Májuš Májuš | Web | 13. dubna 2012 v 18:00 | Reagovat

já ti dám nudnější díl! :) je to dokonalý díl, jako obvykle. :) Ten Lou mě překvapil, ale možná dobře, že na to nijak extrémně nereagovala. Sama nevím, co bych mu na to řekla. :D Tu její brigádu jí závidím. Do cukrárny bych šla vydělávat penízky ihned, ani by mě nikdo nemusel nijak přemlouvat. :P vážně skvělý díl, moc se těším na další. ;)

8 Zaira* x♥ Zaira* x♥ | Web | 13. dubna 2012 v 18:38 | Reagovat

- Jak kdy, ale vcelku ano.. ikdyž někdy se to vážně nedá jíst :D :D
- Asi to myslel vážně, oba bratři Tomlinsonovi se zamilovali do Emily ♥ :D
- Ále jo, do cukrárny chodím ráda :)*
- Jasně, vždy mi dokáže poradit a pomoct! :)* Ale neříkám jí všechny mé tajemství :-D
- Doufám, že ano!! Jinak dokonalý díl, vbc nudný!

9 Zasněná Zasněná | Web | 14. dubna 2012 v 11:49 | Reagovat

Děkuju moc za komenty. :** Jsem ráda, že vás to nenudilo. ;)

10 Christ Christ | Web | 15. dubna 2012 v 19:24 | Reagovat

- Jedno slovo - fuj :D
- Podle mě to myslel upřímně
- Hodila by se a mě by to v té cukrárně bavilo :D
- Bohužel, teď moc ne.. pořád se hádáme :(
- Myslím že jo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama