Ztráty a nálezy

22. března 2012 v 15:00 | Zasněná

název: Ztráty a nálezy
vytvořila: Zasněná

Smrt blízkého člověka vás zasáhne. Vždycky jsem si myslel, že se mě štěstí drží jako klíště, ale zakřiknul jsem to. Štěstí mě opustilo. Opustila mě ona, láska mého života.


S Danielle jsme šli do kina na novou komedii. Byla to opravdu sranda. Taky jsme ale nadělali pořádný nepořádek. Popcorn byl všude. Dělali jsme jako že to není naše práce a rychle se smíchem utekli ze sálu, než by nás někdo načapal. Potom jsme si zašli do jednoho baru. Danielle chtěla pořád tancovat. Takže jsme si užívali dál. Když už ale bylo pozdě a blížila se druhá hodina ranní, vydali jsme se domů. Blbli jsme i cestou. Před náma byl přechod a mi se pořádně nerozhlédli. A pak se to stalo. Ze zatáčky vyjel rychle mercedes a mířil rovnou na mě. Danielle mě strhla stranou, sama však uhnout nestihla. Všechno se stalo ve vteřině. Moje přítelkyně skončila pod koly auta. Byl slyšet křik všude okolo. Ze začátku jsem byl zmatený, nevěděl jsem, co se děje. ,,Danielle!!'' křičel jsem z plných plic. Ona jen bezhybně ležela na silnici. Řidič rychle vystoupil z auta a vytočil číslo záchranky. Já jsem se mezitím snažil Danielle probrat. Sklonil jsem se k ní a začal brečet. ,,Danielle né, prosím né!'' naříkal jsem. Jen malinko otevřela oči a slabým hláskem řekla: ,,Moje nohy. Bolí mě nohy.'' oči zase zavřela. ,,Danielle nehýbej se. Neboj, za chvilku tu bude pomoc. Vydrž to, prosím tě, vydrž to!'' mluvil jsem na ní. Po chvilce zase promluvila. ,,Liame, Liame. Nezvládnu to. Musíš jít dál, beze mě.'' citíl jsem jak mi stiskla ruku. ,,Ne Danielle, vydržíš to. Musíš! Já to bez tebe nezvládnu. Miluju tě.'' brečel jsem. ,,Taky tě miluju. Zvládneš to, jsi silný.'' pokusila se pousmát. Rozhlédl jsem se kolem dokola. ,,Tak sakra kde je ta záchranka?!'' křičel jsem. Nikdo mi ale neopověděl. Pár lidí tam akorát stálo a měli ruku před pusou a šeptali si s druhýma. Kdyby tak někdo aspoň něco udělal.
Podíval jsem se zpátky na Danielle. ,,Neopuštěj mě, prosím.'' sklonil jsem k ní hlavu. ,,Sbohem Liame.'' zašeptala a pustila mojí ruku. ,,Né! Né!! Prbuď se! Danielle! Né!'' křičel jsem. To přece nemůže, to není správný! Nemůže mě jen tak opustit. Jen tak jsem tam vedle ní seděl, držel ji za ruce a naříkal.
Záchranka přijela až za 10 minut. To už však bylo příliš pozdě. Zavolali rovnou pohřební vůz. Byl to ten nejhorší okamžik v mým životě. Chtěl jsem tam zůstat s ní, ale záchranář mě odvlekl stranou a dal mi pak nějaký prášek na uklidnění.
Když záchranka odjela a lidi se rozešli do svých domovů, já jsem tam jen tak stál. Nevěděl jsem, co mám dělat. Sednul jsem si na zem, opřel se o zeď a díval se na nebe. Pořád jsem nechápal, jak se z tak hezkého dne, může stát noční můra.
Jak už mi začínalo být chladno, rozhodl jsem se jít domů.
Druhý den jsem do práce nešel. Nakonec jsem si vzal volno na celý týden.

Pohřeb se konal za 6 dní. Popravdě jsem tam ani nechtěl jít. Nechtěl jsem potkat její rodiče a podívat se jim do očí. Nezvládnul bych to.
Rozloučení se mělo konat v pět hodin odpoledne. V tu dobu já byl doma a koukal do zdi. Neměl jsem sílu vstát a jít tam. Nechtěl jsem dělat nic. Snad jen zemřít, abych to trápení měl dřív za sebou.
Bylo to ale správné rozhodnutí? Zůstat doma a nerozloučit se s ní? Jenže já se nechtěl loučit! Chtěl jsem, aby se mi vrátila. Abych ji mohl mít v náruči.

Nakonec jsem přece jen z toho gauče vstal a oblékl se do bílé košile, černého saka a kalhot. Cestou na hřbitov jsem koupil pět červených růží.
Když jsem přišel k jejímu hrobu, nikdo už tam nebyl. Obřad už skončil. Aspoň mě nemusel nikdo vidět, jak tam klečím a modlím se, aby bylo všechno jinak.
,,Chybíš mi. Všechno je bez tebe tak prázdné a smutné. Jakoby ze mě všechno vyprachalo. Jak si mi to mohla jen udělat? Tolik jsme si toho plánovali a teď? Nechala jsi mě tu a jen tak si odešla. Bože Danielle, strašně mi chybíš. Tak moc!'' popotahoval jsem. Pak jsem na její hrob položil růže.
,,Odpočívej v pokoji.'' dodal jsem tiše. Vstal jsem, složil ruce za záda a sklopil hlavu. Stál jsem tam pěkně dlouho.

Můj svět se zhroutil. Když mě opustila ona, opustilo mě všechno.

Po roce
Už je tomu tak dlouho, ale připadá mi, jakoby se to stalo včera. Pořád to mám živě před očima. Dokonce jsem se odstěhoval z New Yorku do Londýna, za svými rodiči, ale ani to nepomohlo. Všichni mi říkali, že to musím překousnout a jít dál. Jenže jak? Nemohl jsem to prostě jen tak přejít...

Jednou pozdě večer, když jsem se vracel z práce domů, jsem si to střihl přes jednu uličku, když v tom jsem uslyšel výkřik. Nějaká dívka volala o pomoc. Rozhlídl jsem se, ale nikoho neviděl. Další výkřik. Oběhl jsem okolo jednoho baráku a uviděl ji. Ale nebyla sama. Kolem ní stáli tři muži. Byli opilí. Směřovalo to jen jedním směrem. Bez váhání jsem se k nim rozběhl a skočil na jednoho z nich. Vrazil sem mu jednu a povalil ho na zem. To už se do mě pustili i zbylí dva. Hodiny boxu se opravdu hodily. Nakonec to dopadlo tak, že ti tři rači zdrhli. Pak jsem se otočil směrem na dívku, která bezbraně ležela na zemi a plakala. V ten moment jsem před sebou uviděl Danielle. ,,To není možné.'' řekl jsem si v duchu. Byla ji tak podobná. Měla hnědé kudrnaté vlasy, dlouhé po ramena a měla její čokoládové oči. Hřálo mě to u srdce. Jakoby se mi vrátila.
Vyhnal jsem myšlenky z hlavy a přispěchal k dívce. Dřepl jsem si k ní a podíval jsem se jí do očí. ,,Jsi v pořádku?'' zeptal jsem se starostlivě. ,,J.. jo, jsem. Bože, děkuju.'' zakoktala a pak jsem ji pomohl vstát. Všiml jsem si, že má husí kůži a drkotá zuby. Měla na sobě jen lehký svetřík. ,,Vem si ji.'' sundal jsem si bundu a podal ji ji. ,,Díky, jsi hodný.'' pomalu se uklidnila. ,,Já jsem Liam.'' představil jsem se ji. ,,Nicol.'' odpověděla mi. ,,A jak se ti mám odvděčit?'' pousmála se na mě. ,,To je dobrý. Ti zmetci dostali co proto a to mi stačí.'' oplatil jsem ji úsměv. ,,Bála jsem se, že mě nikdo neuslyší. S kamarádkou jsme byli v restauraci a když jsme se rozloučily, tak jsme se každá vydala jiným směrem. Jenže mě pak začal někdo pronásledovat a pak mě čapli. Kdyby jsi se tu neobjevil ty, nevím, co bych dělala.'' vydechla. ,,Neboj, už jsi v bezpečí.'' usmál jsem se na ni. ,,A jestli chceš, můžu tě doprovodit.'' nabídl jsem se. ,,To by jsi byl hodný.'' usmála se.

A tak jsem ji doprovodil domů. Zjistil jsem, že bydlí kousek ode mě. ,,Tak tady to je.'' ukázala na jejich vchod do malého baráčku. ,,Mockrát ti děkuju, jsi můj anděl strážný.'' usmála se. ,,Ještě mi chybí ta svatozář.'' zasmáli jsme se oba. ,,Snad se ještě někdy uvidíme.'' podotkla. ,,Bydlím tady kousek, takže určitě ano.'' usmál jsem se na ni a ona mi ho zase oplatila. ,,Tak dobrou noc.'' odemkla dveře a vešla dovnitř. ,,Dobrou.'' mávl jsem jí a vydal se domů.
Uvědomil jsem si, že jsem se po dlouhé době usmíval. Vážně, Nicol byla velmi milá.

Od toho večera jsme spolu byli každý den a stali se z nás dobří přátele. Byla moji velkou oporou. Mohl jsem jí s čímkoliv svěřit.

Jednoho dne jsme se jeli na jeden statek. Byli tam koně a tak jsme si mohli zajezdit. Já jsem se pěkně kodrcal, můj kůň byl totiž divočejší, než ten její. ,,Páni, jen čekám, než z něho spadnu.'' řekl jsem počas jízdy a Nicol se mi začala smát. ,,Hele nesměj se mi.'' zasmál jsem se s ní. ,,Já se nesměju.'' zahrála vážný výraz a pak se začala smát znovu. ,,Uděláme si závod!'' dodala. ,,Fajn.'' přijal jsem výzvu. ,,Tam k tomu jezeru, platí?'' ukázala na mal jezírko nedaleko od nás. ,,Jde se na to!'' vykřikl jsem a pobídl jsem toho svého divočáka. Ale prohál jsem.
Když jsme koně přivazovali za lano k jednomu stromu, prohlásil jsem: ,,Příště si vezmu jiného, tenhle se nedal řídit.'' zasmál jsem se. ,,Nevymlouvej se.'' vyplázla na mě jazyk a šťouchla mě do ramena. Pak jsme si šli sednout na velkou kládu a házeli kamínky do jezírka. ,,Je to tady tak krásné. Ticho, žádné auta. Pořád je to tu stejné.'' podotkla. ,,Ty už jsi tu někdy byla?'' podíval jsem se na ni. Trochu ji klesl úsměv. ,,Už je tomu dávno.'' odpověděla tiše a povdychla si. ,,Děje se něco?'' zeptal jsem se ji. ,,Ale nic, jen vzpomínky. Víš, naposledy jsem tu byla s přítelem. Měl tu poblíž rodiče a tak jsme tu chvilku bydleli. Jenže on z nějakého nepochopitelného důvodu spáchal sebevraždu.'' poslední slovo řekla velmi tiše. ,,To je mi líto.'' obejmul jsem ji kolem ramen a sedl si k ní blíž. Opřela se hlavou o moje rameno a pokračovala. ,,Já se pak vrátila zpátky do města. Už mě tu nic nedrželo.'' dokončila svůj příběh. ,,Mě taky zemřela nedávno přítelkyně.'' svěřil jsem se jí. ,,Nikdy si mi o tom neřekl.'' zvedla hlavu a podívala se na mě se smutným obličejem. ,,Nepřišla na to řeč.'' pohodil jsem hlavou. ,,Povíš mi o tom?'' zeptala se. Nadechl jsem se. ,,Jmenovala se Danielle. Srazilo ji auto.'' stáhl jsem obočí a podíval se na zem. ,,Vlastně mělo srazit mě, ale ona mě strhla na bok..'' nedokončil jsem. V tu chvíli se mi totiž ta vzpomínka vybavila. Viděl jsem ji živěji než kdy dřív. Nicol mi stiskla ruku. ,,Ale nestihla sama uhnout. Skončila pod koly.'' zavřel jsem oči a zadržel slzy. Jsem tvrdý chlap, ale tohle mě vždycky dostane. ,,Vlastně jsem tu ani neměl být! Pořád si budu vyčítat, že jsem mohl něco udělat jinak.'' otevřel jsem oči a zadíval se do dálky. Zhluboka jsem přitom dýchal. ,,To neříkej. Musíš si života vážit. Hlavně teď, když žiješ i za Danielle.'' podívala se mi do očí. ,,A taky by nechtěla, aby ses takhle trápil.'' dodala. Přikývl jsem. ,,Víš, že jsi ji docela podobná.'' podotkl jsem. Jen se usmála. ,,Jsem rád, že jsem tě poznal. Vrátila jsi mi sílu do života.'' pohladil jsem ji po tváři. ,,Možná to je jako znamení. Ty jsi přece anděl, který mi zachránil život. Takhle jsem vlastně zachránil i Danielle.'' řekla. To bylo od ní hezké a navíc měla pravdu. V ten moment jsem pocítil něco, co jsem už dlouho necítil. Zamiloval jsem se. S Nicol jsem byl konečně šťastný.
Dívali jsme si návzájem do očí a já se k ní sklonil a políbil ji. ,,A taky by si přála, abych se posunul dál a abych byl šťastný.'' řekl jsem potichu, když jsem se odklonil. ,,A jsi?'' zeptala se. ,,Jsem.'' usmál jsem se na ni a znova ji políbil.

Věděl jsem že mi Danielle dala znamení. A to znamení byla právě Nicol. Zase jsem se vrátil na zem a mohl dál pokračovat s Nicol po boku. Srdce se mi naplnilo zase štěstím a láskou.

S Nicol jsme se nakonec vzali. A po roce, když jsme se nastěhovali do společného domečku, se nám narodila dvojčata. Krásná holčička Amanda a chlapeček Erik. Taky jsme si jako správná rodinka pořídili psa. A každý den jsem v duchu děkoval Danielle za to, že žiju. A nikdy na ní nezapomenu.

KONEC

Tak doufám, že se vám tato jednodílná povídka líbila :).
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ter. Ter. | Web | 22. března 2012 v 15:12 | Reagovat

krásná! :)

2 Smile* Smile* | Web | 22. března 2012 v 15:50 | Reagovat

Prekrásne! Celý diel som preplakala a doetraz mám v očiach slzy, cez ktoré nevidím na klávesnicu...
Je to naozaj nádherné a romantické, čiže sa mi to veľmi páči. Úprimne, neviem, čo mám ešte dodať. Si úžasná, prekrásne píšeš a vždy sa teším na akýkoľvek diel nejakej poviedky alebo jednodielovky (+ veľmi dobre si to vymyslela s tým "rozvrhom" v menu, stále si preto naplánujem čas, aby som si to mohla prečítať :D )
Čiže znova: PERFEKTNÉ!!!

3 Zasněná Zasněná | Web | 22. března 2012 v 15:55 | Reagovat

[1]: Děkuju :)
[2]: Si zlatíčko :*

4 rosie rosie | Web | 22. března 2012 v 15:59 | Reagovat

moc náherný :P wow

5 Miškyna Miškyna | Web | 22. března 2012 v 16:04 | Reagovat

Užasná!!:))

6 Christ Christ | Web | 22. března 2012 v 16:24 | Reagovat

Dokonalá, nemám slov!

7 ♥Zuzíí ♥Zuzíí | E-mail | Web | 22. března 2012 v 17:08 | Reagovat

o bože.. miluju tvoje FFky!!.. *_* nejdřív jsem brečela a pak se rozplývala !!! ♥ nádhera!!

8 Dem. Dem. | Web | 22. března 2012 v 17:41 | Reagovat

Bože! To se nedá ani vyjádřit! :( Jsi hnusná! Takle mě hned po pát minutách rozplakat, ale konec dobrý! :) Více vážně napsat nemůžu.Právě jsem si vzpoměla na Danielle a na to všechno a zase řvu!

9 Zasněná Zasněná | Web | 22. března 2012 v 17:47 | Reagovat

Lidi nebrečte, vždyť je to jen příběh ;). Ale děkuju za komenty, je fajn, že to takhle prožíváte :) :D.

10 Májuš Májuš | Web | 22. března 2012 v 18:06 | Reagovat

Dokonalý. ♥ Skoro si mě dohnala k slzám, když umřela Danielle, já jí mám strašně ráda. :( :D Ale opravdu perfektní. Obdivuju tě za nevyčerpatelnou fantazii. :)

11 Sabí ;) Sabí ;) | Web | 22. března 2012 v 18:16 | Reagovat

Pa nebože !!! to je tak dokonalýý!!!
a moc si vážím tvého komentáře!! když tak úúžasněěě píšeš. závidím, tolik komentářů!:)

12 Woman Woman | Web | 22. března 2012 v 18:17 | Reagovat

Děkuji za pochvalu. Taky máš pěknej dess :-) :-) :-)

13 Zasněná Zasněná | Web | 22. března 2012 v 18:25 | Reagovat

[10]: No jsem zvědavá, kdy mi ta fantazie dojde :D.
[11]: Ty píšeš úžasně, ty! :)
[12]: Děkuju :*

14 Ellie Licious ♥ Ellie Licious ♥ | Web | 22. března 2012 v 18:40 | Reagovat

Ahoj ADMINKO , nechtěla by ses přihlsit do soutěže o nejkrásnější líčení roku 2012 ! - http://ellie-licious.blog.cz/1203/soutez-nejkrasnejsi-liceni-roku-2012  V soutěži jsou zajímavé ceny ) Fotka Vyfotíš si jenom jedno oko (nalíčené) !
Doufám že se přihlásíš

15 KeT KeT | Web | 22. března 2012 v 18:44 | Reagovat

Děkuju za komentář :)

16 Antonie Antonie | Web | 22. března 2012 v 18:49 | Reagovat

Ahoj prosím hlasuj tady: http://antonie.blog.cz/1203/povidka-anketa pro povídku, kterou mám zveřejnit ;)

ps.: nádherná povídka :)

17 Renette' Renette' | Web | 22. března 2012 v 19:29 | Reagovat

krása♥ .. plačem :( .. je to nádherné, píšeš naozaj krásne, neznášam dlhé články, ale tvoje stále čítam v kuse... zajtra sa teším pokračovanie tvojej úžastnej story♥ ...

18 Zaira* x♥ Zaira* x♥ | Web | 22. března 2012 v 19:36 | Reagovat

Tak ta byla vážně dokonalá.. úžasný příběh ♥ ;-)

19 S-A* S-A* | Web | 22. března 2012 v 22:11 | Reagovat

Wow, perfekto♥

20 Zasněná Zasněná | Web | 23. března 2012 v 14:47 | Reagovat

:*** děkuju lásky moje :) :D

21 Christ Christ | Web | 23. března 2012 v 15:10 | Reagovat

Né, ještě hodinu.. [:tired:]  :-D

22 Kája Kája | Web | 23. března 2012 v 15:29 | Reagovat

No já mám ale prasklej meniskus už půl toku a mě se nechce na operaci :D A s tou povídkou,no když já newim děj a newvim jak začít :D

23 Zee Zee | Web | 23. března 2012 v 16:36 | Reagovat

Ty mě chceš zabít? Já se tu topím! :D Jsi úžasná. ;] =**

24 Lady WeroniQue ♥ Lady WeroniQue ♥ | Web | 24. března 2012 v 18:23 | Reagovat

Hej ale já brečela jako! :') Ty jsi prostě nenahraditelná! :)**

25 Alic Alic | 27. června 2012 v 17:20 | Reagovat

Krásne, nádherné, úžasné a neviem ešte aké... píšeš dokonalo. Som nadšená, že keď odbehnem od reality do tvojich poviedok som šťastná! Krásne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama