Rozděleni - 1. DÍL

29. března 2012 v 17:00 | Zasněná |  Rozděleni

název: Rozděleni
vytvořila: Zasněná
díl: 1.

,,Budeš mi tak chybět.'' objímala mě Caroline u auta. ,,Ty mě taky.'' fňukala jsem. ,,Slib, že mi budeš hodně psát.'' zvedla ukazováček. ,,Slibuju.'' pousmála jsem se na ni a naposledy ji objala. ,,Tak Emily jedeme.'' zasedl táta za volant. ,,Už jdu, tati.'' houkla jsem na něj. ,,Tak se tam měj hezky.'' usmála se na mě Caroline. ,,Děkuju. Snad tam najdu takové kámoše, jako seš ty.'' mrkla jsem na ní a už otevírala zadní dveře auta. Jen se na mě usmála. Bude se mi po ní stýskat. S Carol se známe už od školky a jsme nejlepší kamarádky. Ale teď se musíme rozdělit. Já se totiž stěhovala do Manchestru a to je od Tolouse (Francie) daleko. Já se stěhováním nesouhlasila, ale nic mi nezbývalo. Do dospělosti mi chyběly ještě dva roky, takže jsem tu sama zůstat nemohla.
Nasedla jsem do auta a otevřela okýnko. ,,Tak ahoj!!'' volala jsem a mávala na Caroline, když se auto rozjelo. ,,Ahoj!!'' volala za mnou.


Cesta nám trvala tři dny. Byla jsem z celé jízdy polámaná, když jsme dojeli do cíle. V autě jsem se totiž nemohla pořádně natáhnout.
Když jsem vystoupila z auta a rozhlídla se po ulici, povzdychla jsem si. Bylo to tu úplně jiné. Nebylo vidět ani živáčka. Počasí taky nic moc. Bylo pod mrakem a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Skvělý začátek.
Když přijel stěhovák, mohlo začít stěhování věcí do čtyřpatrového domku.
Máma a táta byli z nového bytu nadšení. Na mě byl moc malý. Chyběl mi náš rodinný domeček. Tady máme jen třípokojový byt s výhledem na skládku. Super. ,,Tak co Emily, líbí se ti tu?'' usmívala se na mě máma u vchodových dveří. ,,Jo, jo. Je to tu skvělé.'' předstírala jsem radost. ,,Kde budu mít pokoj?'' zeptala jsem se. ,,Tady, vedle koupelny.'' ukázal mi táta. Šla jsem ke dveřím a šáhla na kliku. ,,Máš největší pokoj z celého bytu.'' řekla uznale máma a koukala na bílé stěny. No to jsem byla fakt radostí bez sebe. Můj starý pokoj byl dvakrát větší, než tenhle. ,,Můžeš si to tu vymalovat jak budeš chtít.'' podotkl táta. ,,Fakt?'' zvedla jsem nevěřícně obočí. Přikývl. No aspoň že tak. Oba moji rodiče totiž moc dobrý vkus neměli, takže jsem byla docelá ráda, že nechali výběr barev do pokoje na mne.

V mém pokojíku byla jen velká postel, psací stůl, židle a malá šatní skříň. No, budu mít hodně práce s tím, než to tu bude vypadat jako pokoj a ne jak kumbál.

Rodiče šli vybalovat krabice. Já si nanesla nějakých pět menších k sobě sama, s těmi většími a těžšími mi pomohl táta. Rozbalovat si mi je ale vůbec nechtělo. Nechala jsem je na zemi ležet a natáhla se oblečená na postel a odpočívala jsem. Přemýšlela jsem nad tím, jestli si tu zvyknu. Všechno je to takové jiné a jako domov mi to tu nepřipadá. Nejradši bych se sebrala a jela zpátky. Chybí mi moji kamarádi, dokonce i škola. Nikoho z nich už možná nikdy neuvidím. Máma doufá, že si tady kamarády najdu, ale mě se je ani hledat nechce. No bude to ještě zajímavé.


Když jsem vstávala a koukla se z okna, počasí bylo horší než včera. Spustil se liják a sem tam zahřmělo. Já tak nesnáším déšť a zimu. Nicméně je tu další den a já musím jít do školy. Přemlouvala jsem mamku, aby mě nechala ještě tak dva dny doma, ale nepovolila. Škola na nikoho nečeká.

Zvolila jsem bílé triko s pandou, černé uplé džíny a tmavě modrou mikinu s kapucí. Rodiče ještě spali, tak jsem chodila po špičkách. Šla jsem se do koupelny opláchnout se a umýt si zuby. Vlasy jsem si stáhla do culíku a ofinu si připla na bok sponkou. Ještě řasenka, tužka a je hotovo. Svačina se mi dělat nechtěla, koupím si něco cestou. Jen doufám, že se vyznám v penězích. Ve Francii byla totiž jiná měna, než ve Velké Británii.

Kapuci mikiny jsem si dala přes hlavu a pak na sebe ještě hodila moji novou fialovo-černou nepromokovou bundu. Hupsla jsem do tenisek, které mi nosí štěstí a vyšla ze dveří. Jak jsem zavřela za sebou dveře a otočila se ke schodům, zastavila mě jedna stará paní, domovnice. ,,Tak hele slečinko! Teď jsem to tu vytírala a ty mi tu chodíš v botech!'' koukala na mě nazlobeně. ,,To mám jít po mokrých schodech v ponožkách?'' řekla jsem ironicky. ,,Jsi nějaká drzá ne? Upaluj, nebo tě to nechám vytřít!'' rozkázala. Obrátila jsem oči v sloup a už se konečně vydala na cestu.

Stavila jsem se ještě v pekařství pro dva tvarohové koláčky a pak už jen čekala na autobus.

Když jsem dorazila k bráně školy, lidi se začali po mě otáčet. ,,Dívej, to je ta nová! Taková malá a blonďatá. Prý je z Franciie. Cizinka, no to zas bude. Jé, to je kus. Bože zase někdo novej.'' šeptalo se kolem mě. Bylo mi to trochu nepříjemné. Ono nastupovat do prváku v polovině školního roku taky není velká výhra. Ale ty myšlenky jsem hodila za hlavu a mířila si to do budovy.
Pán v zelených montérkách, zřejmě školník, mi ukázal cestu k ředitelně. V téhle škole bylo těžké se orientovat, takže další mínus.
Když jsem konečně natrefila na dveře se štítkem ředitelna, ulevilo se mi. Dvakrát jsem zaklepala a když se ozvalo: ,,Dále.'' vstoupila jsem.
V místnosti s velkými okny a vybledlými stěnami, seděla za velkým stolem straší žena v šedém kostýmku. Byla menší než já. Podívala se na mě, sundala si brýle z očí a usmála se. ,,Ty musíš být určitě Emily Stewartová. Já jsem ředitelka školy, Merlinová.'' řekla a nastavila mi ruku. ,,Dobrý den. Moc mě těší.'' pozdravila jsem a potřásla si s ní. ,,Ráda tě vítám Emily. Doufám, že se ti u nás bude líbit. Tvoji noví spolužáci se na tebe moc těší.'' usmála se sladce. Jen jsem přikývla. Vypadala celkem mile. ,,A teď pojď, zavedu tě do tvé třídy a představím tě.'' ukázala rukou ke dveřím a vyšli jsme.
Bylo to jen kousek. 1.C, moje nová třída. Stáhl se mi žaludek, když jsem v patách ředitelky vcházela dovnitř. Všichni se postavili a sborově pozdravili hlavu školy. Ta jim dala pokyn, aby se posadili. ,,Moji milí, toto je vaše nová spolužačka, Emily Stewartová. Doufám, že ji zde hezky uvítáte a příjmete mezi sebe.'' usmívala se. ,,Jakoby se stalo.'' ozvalo se z poslední lavice v rohu. Lavici jen pro sebe měl hnědovlasý nakrátko ostříhaný kluk v zelené mikině. Už od pohledu jsem poznala, že to bude nejspíš borec třídy. Takové tipy já dobře znám.
Moje domněnky potvrdil smích třídy. ,,Pane Tomlinsone, nechte si ty vaše poznámky.'' řekla vážným tónem ředitelka. Kluk se jen uchechtl, pohodlně se opřel o opěradlo židle a mrkl na mě. Nijak jsem nereagovala, byl mi celkem ukradený.
Říďa se na mě zase usmála. Mě přitom došlo, že když v ředitelně říkala, že se na mě spolužáci těší, přeháněla. Tihle studenti na mě moc přívětivé pohledy neházeli. Ani se jim nedivím, kdybych byla na jejich místě, taky bych nebyla moc nadšená z někoho nového.
,,Kdyby jsi s něčím potřebovala pomoct, tady tvoje nová třídní učitelka, paní Smithová,'' pokračovala Merlinová a obrátila se na učitelku za katedrou. ,,ti určitě pomůže.'' usmála se i na ní. Ta jen přikývla hlavou a uculila se na mě. Bože ty úsměvy mě jednou snad zabijou.
,,Dobře, tak to je všechno. Teď už předávám slovo vaší paní učitelce. Hezký den.'' dodala ředitelka a žáci zase vstali. Když odešla, všichni se pak usadili do svých lavic. Já zůstávala pořád stát před tabulí. ,,Tak Emily, já tě tu taky vítám a doufám, že se tu budeš cítit dobře. Teď se už můžeš posadit a mi budeme pokračovat v dějinách Londýna.'' obrátila se na všechny a pak mi ukázala na místo ve třetí řadě u okna. Vedle volného místa seděl hnědovlasý kudrnatý kluk. Díval se z okna a vypadal, že ho okolní svět vůbec nezajímá. Proč musím sedět s klukem? Rači bych seděla sama, ale jediné další volné místo bylo vedle toho drzého kluka, takže jsem moc na výběr neměla. Doufám, že tenhle mít blbé připomínky nebude.
Vydala jsem se tedy uličkou k mojí lavici. Pár hlav se za mnou otáčelo. Cítila jsem, jak mi hoří tváře. Pozornost taky zrovna často nehledám, ale tady to asi chvilku potrvá, než si na mě ostatní zvyknou.
Usadila jsem se a svojí malou tašku, kterou jsem měla přes rameno, položila vedle lavice na zem. Pak jsem se natočila na mého souseda. ,,Ahoj.'' pozdravila jsem tiše. Líně se ke mě otočil a přikývl. Pak se obrátil zpět k oknu a sledoval, jak kapky deště bubnují do parapetu. Alespoň někomu jsem teď ukradená. Otočila jsem se směrem k učitelce a poslouchala výklad.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

- Líbil se úvodní díl?
- Co říkáte na Emily?
- Bude to mít doma a ve škole těžké?
- Najde si kamarády?
- Kdo je Emilyin soused v lavici?

Já vím, nudný díl, ale to ty první většinou bývají :D.
edit 29.3. 2012 17:13 - ten soused měl hnědé vlasy, ne černé, omlouvám se :D
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sABÍ sABÍ | Web | 29. března 2012 v 17:10 | Reagovat

Ano,je to prostě úžasný,nezklamala si ! čekala jsem na to celý den.
Je fajn,typická puberťačka.
Podle mého ze začátku určitě;))
Asi ano.
Nevím, Zayn?:DDfakt nevím,nechám se překvapit.

2 stay-strong stay-strong | E-mail | Web | 29. března 2012 v 17:10 | Reagovat

- Od tebe se mi líbí všechno ;*
- Taková normální holka.
- Doma asi ne, spíš v té škole ...
- Jou vím, že Louiho ;) :D
- No tipovala jsem Harryho, ale on má hnědé vlasy tak nevím... :D

3 Christ Christ | Web | 29. března 2012 v 17:15 | Reagovat

Úžasnej, nehorázně se těším na další protože tohle mě fakt baví a myslím že to bude ještě lepší než "Budoucnost si nevybereš" ikdyž.. "BSN" bude vždycky nej! :D :)
Sympatická, líbí se mi její tričko :D
No, myslím že jo..
Určitě Louise ale myslím že jich bude víc :D
Prvně jsem myslela Harryho, ale ten má hnědý vlasy tak nevím.. Zayn zase kudrnatý vlasy nemá takže fakt netuším :D

4 Christ Christ | Web | 29. března 2012 v 17:16 | Reagovat

[3]: Ne, počkat.. píšeš hnědovlasej.. takže to asi bude Harry.. nevím proč ale četla jsem černovlasý..

5 Zasněná Zasněná | Web | 29. března 2012 v 17:35 | Reagovat

[4]: Ano, omlouvám se za chybu. Zpočátku tam bylo černovlasý, teď jsem to opravila na hnědovlasý ;).

6 Ter. Ter. | Web | 29. března 2012 v 18:14 | Reagovat

- Moc líbil!..:))
- Připadá mí fajn.:)
- Tak nejspíš jo, ale to se podle mě časem změní..
- Určitě!..:D
- Harry?:D:))

7 Májuš Májuš | Web | 29. března 2012 v 18:17 | Reagovat

Hehe, Louis a Harry v jedné třídě?! :D Super! :D Teda, předpokládám, že Emilyin soused je kudrnáč Harry. :D Umírám nedočkavostí na další díl!!! :) začíná to dokonale! :)

8 Zaira* x♥ Zaira* x♥ | Web | 29. března 2012 v 18:26 | Reagovat

- Byl dokonalý ♥
- Máte to těžké.. snad si zvykne :)
- První asi ano, ale pak už ne
- Jojo, tak určitěě :D
- HARRY!! :-D :-D Prosíím..

9 kikushka15 kikushka15 | Web | 29. března 2012 v 18:36 | Reagovat

diki za navstevu na mojom blogu :)

10 Mia Mia | Web | 29. března 2012 v 18:48 | Reagovat

Pěknej blog! :))

11 Smile* Smile* | Web | 29. března 2012 v 19:20 | Reagovat

• Awwww.... Krása! Podarilo sa ti napísať najzaujímavejší prvý diel v histórii prvých dielov! :D Blahoželám! :D
• A Emily... :D Viem si ju živo predstaviť. Asi taká, ako ja :D
• No a v škole to bude mať určite aspoň trochu ťažké. Ale dúfam, že sa prispôsobí a ostatní sa prispôsobia jej. No ako to vymyslíš, je len a len na tebe :D
• Kamaráti? Pffe! Verím, že sa hneď do niekoho zaľúbi! :D :D Ale nie, kamaráti sú dôležitý, snáď si nájde nových priateľov, no na Carol nezabudne :D
• A susedom v lavici je (dúfam že) Harry! Iba on má z kapely kučeravé vlasy, ale možno je to i niekto cudzí :D
Teším sa na ďalší diel tejto DOKONALOVYZERAJÚCEJ poviedk! Love you sooo much! :D

12 S-A* S-A* | Web | 29. března 2012 v 20:04 | Reagovat

Wow, vypadá to zajímavě:)) Těším se na další díl ♥

13 Christ Christ | Web | 30. března 2012 v 11:48 | Reagovat

[5]: Tak to jo ;)

14 Evíí(TheBo) Evíí(TheBo) | Web | 31. března 2012 v 9:27 | Reagovat

- Je super :) krásně píšeš!
- Vypadá, jako taková tichá a uzavřená holka, zatím :D
- Asi ano ;)
- Určitě...
- Harry :D

15 ♥Zuzíí ♥Zuzíí | E-mail | Web | 31. března 2012 v 19:34 | Reagovat

Hm... vypadá to zajímavě!! ;)
-Chudák! :D
- Doufám, že ne! :)
-Jasný! :D
- Harry?.. :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama