název: Love.com
vytvořila: Zasněná
Znáte facebook? Někteří z vás určitě jo! Facebook pohltil už mnohé lidi a já byl jednou z nich. Jmenuju se Angelika, ale pro ostatní jen Ang. Nejsem ta Angelika z toho filmu pro starší, jsem úplně normální holka, která žije v malém městečku Bristol, v regionu Jihozápadní Anglie. No přesnější asi bude, když napíšu 185km od Londýna. Jak bych třemi slovy sebe popsala? Drzá, ukecená a neskrotná. Jo, moje další přezdívka je neskrotná Angelika. Mimochodem takhle se jmenuju i právě na facebooku, kde se začala moje lovestory a kde jsem našla kluka mích snů. Ale pěkně popořadě...
Jednoho krásnýho dne, jak už to tak bývá v pohádkách, jsem přišla domů úplně zřízená. S moji nejlepší kamarádkou jsme minulou noc oslavily naše společné 19 narozeniny. Byla to pořádná kalba. Pořádaly jsme to u ní doma a pozvali celou naší třídu. U nás by to neprošlo, protože máme zaprvé malý byt a rodiče by nepřežili ten bordel, který byl druhý den ráno po oslavě. Ale zpět k ději. Přišla jsem tedy domů a hned jsem skočila do postele. Nebyla jsem opilá, ale pořádně unavená. Naštěstí nikdo nebyl doma, takže nenastal výslech. Usla jsem a probudila se následující den ve 11 hodin dopoledne. Na sobě jsem pořád měla to špinavé oblečení, takže jsem se šla převléct do něčeho pohodlnýho a pak se vydala k ledničce. Vyndala jsem si mlíko a vypila půlku krabice, tak jak to u mě bylo ve zvyku. Namazala jsem si rohlík s medem a sedla si ke stolu a pomalu jedla. Všimla jsem si, že na stole byl vzkaz. Škrabopisem tam bylo napsáno, že táta s mámou přijedou až za dva dny, že jedou na služebku. To dělali často. Pod tím bylo P.S. Nechtěli jsme tě budit, měj se. Líbá táta a máma. Vzala jsem vzkaz a zmuchla ho a hodila do koše. Moji rodiče jezdili dost často pryč, takže jsem byla hodně často sama doma. Už jsem si ale zvykla.
Po rychlé snídani následovala dlouhá spcha. Potom už jsem se jen zabalila do ručníku a vysušila si vlasy. Nakonec už zbývala jedna věc. Sedla jsem si na postel a na nohy jsem si dala notebook a šla jsem na facebook. Měla jsem tisíc vzkazů od kámošek, ale nechtělo se mi to teď číst. Hledala jsem jen jedno jméno v seznamu online přihlášených lidí. A bylo tam.
Napsal mi jako první:
Dobré dopoledne sluníčko, jak pak ses vyspala? 
Dobré, dobré čumáčku. 
Vyspala jsem se krásně! A ty?
Vyspala jsem se krásně! A ty?Já nespal vůbec, musel jsem na tebe stále myslet.
Já na tebe taky myslela.
Jaká byla párty? 
Za celý včerejší den ses mi neozvala. 
Typuju, že jste to pořádně rozjeli a ty jsi celý den spala.
Za celý včerejší den ses mi neozvala. Typuju, že jste to pořádně rozjeli a ty jsi celý den spala. Máš pravdu, spala. Párty byla skvělá, moc jsem si to užila, ale chyběl si mi.
moc jsem si to užila, ale chyběl si mi.Ty si mi taky moc chyběla. Nudil jsem se. Neměl jsem co dělat.
Nudil jsem se. Neměl jsem co dělat.Pak jsme si ještě asi tak do půlnoci povídali. Tak to bylo každý den. Měli jsme si pořád co říct. Ale aby jste věděli o co go..
Jmenoval se Zayn. Né, nebyl to TEN Zayn z One Direction. Ten neví, že vůbec existuju. Byl to obyčejný, vtipný a strašně milý kluk. Sice jsem ho ještě neviděla naživo, ale plánovali jsme to. Seznámili jsme se asi před půl rokem. Z ničeho nic si mě chtěl přidat na facebook. Byl pod přezdívkou Růžový panter a jako fotku na profilu měl roztomilou zebru. Řekla jsem si, že to bude nějakej úchylák, takže jsem nepotvrdila přidání do přátel. Ale zkoušel to znovu. Stále si mě chtěl přidat. Na desátý vzkaz jsem mu poprvé napsala kdo je a proč si mě chce přidat do přátel, když se ani neznáme. Odepsal mi, že mě zná z venku, ale že neřekne kdo je. Ze začátku mi to bylo dost divné, ale tak nějak jsme si začali psát. Nepřišlo mi, že by to byl nějaký úchyl. Řekla jsem mu, že se jmenuju Angelika, ale že příjmení a kde bydlím, mu neřeknu. Nikdy nevíte, co se může stát.
Po dvou měsících jsem se ale do něj zamilovala, ale neřekla jsem mu to. Měla jsem strach, že by naše psaní skončilo. Překvapilo mě ale, že po dalším měsíci chatování mi napsal, že se do mě zamiloval, ale že se bál mi to říct dřív. Že jsem ta nejbáječnější holka a že mě chce vidět i v reálu. Odepsala jsem mu, že to cítím stejně, ale váhala jsem s tím setkáním. Moc jsem ho neznala a tak jsme si psali dál a dál.
Nakonec jsme se domluvili na příští týden. Měla jsem jet za kamarádkou, která bydlela v Londýně. A on tam prý bydlel taky. Už jsem to prostě nevydržela a chtěla ho vidět. Řekl, že mě bude čekat pod Big Benem nebo-li pod hodinovou věží. A čas? Pravé polodne (12). Abych ho poznala, tak bude mít v ruce růži. To bylo hodně romantické, nemyslíte? Byla jsem z toho dojatá. Mám ráda romantické klučiny. No a já zas měla na sobě mít barevné minišaty s potiskem květin. Venku bylo léto, takže jsem si to mohla dovolit.
Strašně jsem se těšila!!
Nastala den D. Rodiče mě dovezli na nádraží a já už nasedla rychle do vlaku. Za hodinu jsem vystoupila. Kamarádka už na mě čekala a potom jsme jeli k ní domů. Bylo teprve deset (ráno), takže jsem ještě měla čas a všechno kamarádce o Zaynovi pověděla. Nejdřív se taky divila, jestli to není nějakej úchyl, a pak ji taky napadlo jestli to není Zayn z One Direction a u toho se hlasitě smála. Řekla jsem ji že to není on, sám mi to potvrdil. Takový Zayn Malik by neměl o mě vůbec zájem. Má už dost fanynek. Ikdyž já jsem byla taky jednou z nich, to byla pravda. One Direction jsem měla hodně ráda.
Když se blížilo poledne, vydala jsem se na cestu. Holka by měla na rande přijít tak o pět, deset minut později, takže jsem nijak nespěchala. Ale byla jsem tak nedočkavá, že bych tam byla klidně i v šest ráno. No, dorazila jsem 12:08, to bylo akorát. Stála jsem přímo pod Big Benem, ale nikoho s růží jsem neviděla. Pocítila jsem trochu úzkost, protože jsem pomyslela na to, že si ze mě celou dobu mohl dělat srandu a nepříjde. To by bylo fakt blbý.
Najednou za mnou promluvil nádherný hlas. ,,Ahoj krásko.'' řekl a když jsem se chtěla otočit, zastavil mě a dal mi ruku rychle před oči, abych neviděla. Potom si mě sám otočil a v pravé ruce jsem něco ucítila. Byla to ta růže. Usmála jsem se. Pořád mi ale neodkrýval oči. A tak jsem řekla: ,,Kdo jsi, záhadný princi?'' Už jsem to nevydržela a sundala mu ruku a pomalu otevřela oči. V zápětí jsem ale omdlela.
Pomalu jsem otevřela oči a znovu uviděla tu tvář. Myslela jsem, že jsem v nebi, protože tohle prostě nebylo možné. To nemohla být skutečnost. Nemohla jsem přece sedět v parku, kde mě v bezvědomí přenesl, na lavičce vedle tak známé hvězdy, jako byl Zayn. Zayn Malik. Díval se mi do očí a vypadal vystrašeně. Asi nečekal že omdlím. Nevěděla jsem co říct, jen jsem na něho nevěřícnýma očima hleděla. Tohle nebyl můj Zayn! Zavřela jsem oči a doufala, že se probudím doma ve svém pokoji. Když jsem je znovu otevřela, zase on. Konečně jsem promluvila. Byla jsem plně při vědomí. ,,To není možné.'' Pochopil to, ale nic mi na to neřekl, jen se na mě omluvnýma očima koukal a pak teprv pomalu řekl: ,,Promiň. Chtěl jsem ti to říct dřív, ale nevěděl jsem jak.'' Potom mě chytil za ruku a čekal. Koukla jsem na naše ruce a pocítila, že se mi to nezdá, že je to realita. Ale pěkně blbá realita. Zvedla jsem se z lavičky a rozběhla se parkem. Chtěla jsem zadržet slzy, ale nešlo to. Utíkala jsem pryč. Jak to mohl udělat? Co si vůbec o sobě myslí? Dovolí mi, abych se zamilovala a pak mi řekne, že je to jinak, než jsem si celou dobu myslela? Dělal ze mě úplně blbou.
V té chvíli mi to všechno došlo. On už mě viděl. Před půl rokem jsem totiž byla na koncertě One Direction a byla jsem v první řadě přímo pod podiem, takže odtamtuď mě znal. Ale nechápu, jak si mě našel. Ale to už jsem neřešila. Jen jsem utíkala dál a dál až jsem doběhla k domu mé kamarádky. Jeho jsem tam nechala a bylo mi jedno, co bude dělat. Byla jsem nešťastná, jak mi to mohl udělat? Proč si dělal ze mě celou dobu srandu?
Pár dní uběhlo a já jela domů. Už jsem v Londýně nechtěla být ani minutu. Pořád jsem byla bez nálady. Kamarádka mě utěšovala celé noci, protože jsem v jednom kuse brečela. Nemohla jsem ho dostat z hlavy.
Asi po měsíci od mého příjezdu domů, zazvonil telefon. Máma to šla vzít a pak mě zavolala, že je to pro mě a že někdo chce se mnou mluvit. Tak jsem šla a do telefonu se zeptala kdo to je. V telefonu se nikdo neozval a tak jsem se znovu zeptala kdo to je. Potom mi to došlo. Ještě než stačil něco říct, tak jsem to položila. Máma na mě zírala a zeptala se: ,,Kdo to byl, zlatíčko?'' ,,Nikdo!'' zakřičela jsem a práskla dveřmi svýho pokoje.
Druhý den zazvonil zase zvonek u dveří. Tentokrát šel otevřít táta a někoho pustil dovnitř a zavolal na mě, že je to nějaký můj kamarád ze školy. Byla jsem v koupelně a na sobě jsem měla jen ručník. Nestihla bych se už převlíct, takže jsem nad tím jen mávla rukou a šla.
Když jsem se přioudala do obýváku, uviděla jsem tam na gauči sedět Zayna. Tak jako včera jsem se rozeběhla zpátky do pokoje a zabouchla dveře. Taky jsem zamkla a křičela: ,,Dej mi pokoj!'' Utíkal asi za mnou, protože v zápětí bouchal na dveře a tahal za kliku. ,,Ang otevři prosím, chci si s tebou promluvit. Prosím otevři mi, prosím!'' Taky jsem tam slyšela tátu jak k němu přiběhl a když viděl, že já tam s ním nejsem a že jsem zamčená v pokoji a on se ke mě dobývá, tak ho chtěl vyhodit. ,,Poslyšte mladíku, měl byste odejít, když s váma nechce mluvit.'' slyšela jsem za dveřmi tátu. ,,Prosím pane, já s ní potřebuju nutně mluvit.'' prosil Zayn, ale táta ho nakonec vystrnadil z bytu a pak jsem jen slyšela, jak bouchly dveře. Zase jsem začala brečet a flákla sebou o postel. Tohle snad nikdy neskončí.
Další den jsem šla nakupovat do centra. Když jsem se vracela zpátky domů, šla jsem opuštěnou uličkou, to byla taková moje zkratka. Najednou jsem za sebou uslyšela rychlé kroky. Ohlédla jsem se, ale nikdo tam nebyl. Šla jsem normálně dál, ale pak se ty kroky ozvaly zas. Dala jsem se rychlou chůzí domů, ale v tom mě někdo chytil za loket a otočil mě. Zase on! ,,Ty mě snad sleduješ nebo co?!'' vyhrkla jsem na Zayna, který ale na mě spustil: ,,Poslouchej Ang! Nech mě ti všechno vysvětlit.'' zakřičel. Chtěla jsem se mu vymanit ze sevření, ale on nepovolil. Už jsem mu chtěla říct, že žádné vysvětlení nechci slyšet, ale on mě nepustil ke slovu a pokračoval: ,,Bál jsem se ti říct, kdo jsem. Bál jsem se, že tě ztratím. Nechtěl jsem ti lhát, ale musel jsem. Když jsem tě tenkrát viděl na tom koncertě, na první pohled jsem se do tebe zamiloval. Pak jsem tě našel, ale myslel jsem si, že když ti napíšu jako Zayn Malik, tak buď odpovíš nebo neodepíšeš už nikdy. Nechtěl jsem, abys mě poznala jako toho slavného zpěváka, ale jako normálního kluka. Proto jsem si ti napsal z mého starého facebooku. Když jsme si pak začali psát, bylo to nádherný. Cítil jsem se s tebou fajn a mohl jsem nachvilku odejít z reality. Cítil jsem se víc sám sebou. Před tebou jsem se nemusel přetvařovat. A všechno, co jsem ti psal nebyla lež, jak si myslíš, byla to pravda! Miluju tě Ang, ale nechi být s tebou jen přes internet. Chci být s tebou normálně a přeju si, abys mi odpustila. Tohle jsem ti chtěl říct.'' zhluboka oddychoval a čekal na moji reakci. Mě ale došly slova. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Ale ten projev na mě zapůsobil. V tu chvíli jako by se ke mě vrátil. Né Zayn Malik, ale můj Zayn, se kterým jsem si půl roku psala a se kterým mi bylo dobře. Na nic jsem nečekala a vrhla jsem se mu kolem krku. Pevně mě stiskl a já byla zase šťastná.
Nemusela jsem mu nic odpouštět. Všechno jsme si vysvětlili a byli zase v pohodě. Dokonce jsme spolu začali chodit, tentokrát ale naživo.
KONEC
Já vím, je to dlouhý :D. A pokud jste se dočetli až na konec, máte můj obdiv :D.
NAPIŠTĚ MI SVŮJ NÁZOR! :)
.
KačenkQa:-* | 
a super lay!
Zaira* x♥ | 
Zee | 4. března 2012 v 23:21 | 
suchanormalgirl | 
Christ | 
Miškyna | 
DOKONALÁ!! SUPROVÁ! Konečně něco se Zaynem :* :)