10 let

28. března 2012 v 16:00 | Zasněná

název: 10 let
vytvořila: Zasněná

Každý den se vám přihodí věci, které změní váš život. Někdy jde o malé záležitosti, jindy zas o velké. Já bych svoji příhodu nezařadil ani do jedné z nich. To, co mě v životě potkalo, mi změnilo život od základů.


Bylo mi osmnáct, když jsme s Veronikou začali chodit. Byla to hezká modrooká bruneta z naší třídy. Nejenže byla nejhezčí holka z celé školy, byla také chytrá a inteligentní. Kluci z ní šíleli. Měla na každém prstu deset namakaných borců, ale ona si vybrala obyčejného kluka. Mě. Už od prváku jsem ji tajně miloval, ale že bych se jí to rozhodl říct, to nepřicházelo v úvahu.
Tajně jsem ji posílal psaníčka a bombošky. Takhle to šlo až do maturitního plesu. Byl jsem tenkrát zaskočený, když mě požádala, jestli bych s ní nešel na maturiťák. Samozřejmě jsem souhlasil.

Byl to ten nejhezčí večer v mém životě. Pamatuju si, že měla na sobě červené minišaty a taktéž červené lodičky. Pořád jsem tancovali a navzájem se poznávali.
Po plese jsem jí nábídl, že ji odvezu domů. Nic nenamítala.
Když jsme přijeli k jejímu domku, jako správný gentleman jsem jí otevřel dveře auta. Vystoupila a usmála se na mě. ,,Moc jsem si to užila. Ještě jsem nikdy nepotkala tak pozorného a milého kluka, jako seš ty.'' a dala mi pusu. ,,Ty jsi taky byla úžasná.'' řekl jsem ji na to. Byl jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Tu noc jsem nemohl spát. Pořád jsem si v duchu přehrával tu chvíli před autem.

Druhý den jsem sebral odvahu a vzal si ji ve škole stranou. Řekl jsem jí, co k ní cítím. Jen se na mě usmála a políbila mě. Pak už to šlo jak po másle...

Jak už to tak ale bývá, nastal den, kdy jsme se museli rozloučit. Přesně půl rok poté. Veronika se svými rodiči musela přestěhovat. A pěkně daleko. Volala mi s brekem večer před odjezdem. V tu dobu jsem ještě nevěděl, co bude následovat. Chtěla, abych za ní co nejrychleji přijel. Sice už bylo půl jedenácté večer, ale sedl jsem na autobus a jel za ní. Když jsem zazvonil na domovní zvonek, přišla mi rychle otevřít a vrhla se mi kolem krku. ,,Zayne. Bože můj.'' plakala a úskostlivě se mě držela. ,,Veruš, co se děje? Proč pláčeš?'' ptal jsem se vyplašeně. ,,Rodiče se chcou stěhovat. Už hned zítra.'' naříkala. ,,J.. jak stěhovat? Proč?'' pořád jsem nechápal. ,,Pojď dovnitř.'' vzala mě za ruku a táhla do svého pokoje.

Sedli jsem si na její postel a ona si mi sedla do klína. Pevně mě objala a pokračovala. ,,Táta dostal novou práci ve Španělsku. Dobře placenou. Když jsem přišla ze školy domů, už tu byli krabice. A pak to na mě jen tak vybalili.'' šeptala smutně. Utřel jsem ji slzy z obličeje. ,,Ale vždyť jsi dospělá, můžeš tu zůstat a bydlet u mě.'' řekl jsem s nadějí. ,,To nejde Zayne. Vždyť jsme ještě studenti, ty bydlíš s rodiči..'' nedokončila větu, protože jsem ji do toho skočil. ,,Tak se odstěhuju. Najdeme si podnájem. Co na tom, že studujeme. Hlavně, že budeme spolu.'' pousmál jsem se. Podívala se mi do očí. ,,Jenže problém je v tom, že mě táta už zapsal na Vyšku právě ve Španělsku.'' spustila další slzy. To už i mě zmizel úsměv z obličeje. ,,Já tě nechci opustit.'' brečela mi moje láska na rameni. Já nic neříkal. Jen jsem sklopil hlavu.
Po chvilce jsem se rozhodl promluvit. ,,Vůbec nic se s tím nedá dělat?'' zeptal jsem se. ,,Nic.'' šeptla. Nic jinýho mě nenapadlo, jen jsem ji políbil. Pohladila mě po tváři. ,,Tohle je naše poslední noc.'' dívala se mi do očí. Kývl jsem hlavou. Vstala z postele a šla zamknout dveře. Přišla ke mě zpátky a opět mě políbila.

Ráno jsem zůstal ještě na snídani. Veroničin táta mě poprosil, jestli bych jim nemohl pomoct s nějakými věcmi do stěhováku. Sice nerad, ale pomohl jsem.

Když byl náklaďák naložený, mohlo se vyrazit. Pan a paní Norisovi nasedli do auta a trpělivě čekali na Veroniku. Ta seděla na lavičce před domkem. Šel jsem od auta za ní a přisedl si. ,,Nechci to tu opustit, nechci opustit tebe.'' podívala se na mě zmučeným obličejem. Trhalo mi to srdce. ,,Budu za tebou jezdit.'' obejmul jsem ji. ,,Ne Zayne, nejezdi za mnou.'' řekla se slzami v očích. ,,Jak nejezdi?'' zamračil jsem se. ,,K ničemu by to nebylo. Viděli bychom se dvakrát, možná jednou do roka. Ty patříš sem. Tohle je konec Zayne.'' řekla celkem klidně. ,,Proč to děláš?'' vařilo se všechno ve mě, ale zachovával jsem klid. ,,Protože nechci, aby ses trápil. Musíš to pochopit a jít dál.'' utřela si slzy, které jí stékaly po obličeji a zhluboka se nadechla. Pak vstala a šla směrem k autu. Já tam jen seděl a koukal za ní. Když otevírala dveře auta, které mělo za chvilku jet za stěhovákem, naposledy se na mě podívala. V tu chvíli jsem se rozběhl a utíkal k ní. Taky se rozeběhla zpátky a skočila mi do náruče. ,,Miluju tě.'' šeptal jsem a snažil se potlačit slzy. ,,Sbohem Zayne.'' dodala a pustila mě. Chtěl jsem ji políbit, ale nedovolila mi to. Nasedla do auta a odjela. Stál jsem tam a díval se, dokud auto nezajelo do první zatáčky. Byl jsem zoufalý. Co teď budu dělat, sám? Silou jsem kopnul nohou do železného odpadkového koše, který byl vedle mě. Po dalších pěti minutách jsem šel domů.

Byl jsem jako robot. Sice bez duše, ale fungoval jsem. Chodil jsme dál do školy a když vystudoval práva, našel jsem si dobrou práci jako obhájce u soudu. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval.

Po deseti letech
V práci jsem si vzal volnou a se svým kamarádem Michalem vyrazil na Mallorcu. Udělali jsme si takovou pánskou jízdu.

Asi třetí den pobytu v krásném hotelu u pláže, Michal u snídaně navrhl, že bychom se mohli konečně porozhlédnout po okolí. Zatím nebyl na to čas. Souhlasil jsem a tak se hned po snídani vyrazilo. Michal naháněl každou sukni a furt mi chtěl nějakou dohodit. ,,Přece se ti nějaká musí líbit. Tady je tolik turistek.'' šťouchl mě do ramene, když jsem šli kolem pláže. ,,Není tu nic pro mě. Já nehledám vztah na jednu noc.'' zasmál jsem se na něj. ,,No jo, ty čekáš na tu pravou co? Chlape, ale měl by jsi s tím něco dělat.'' dodal. Měl pravdu. Už dlouho jsem byl sám. Od té doby, co se Veronika odstěhovala, jsem měl jen dvě holky, ale s žádnou jsem nevydržel ani měsíc. Jedna jela jen po ponězích a druhá mě podváděla. Ale nijak jsem si nestěžoval. Měl jsem práci, která mě bavila a bohatě mi to zatím stačilo.

Po hodince, mě Michal zatáhl do jedné restaurace. Byl tu už minulý rok a tak se tu vyznal. Objednali jsme si místní specialitu. Nějaké mořské plody či co to bylo. Nemohl jsem to ale dojíst a tak to můj kamarád dojídal za mě.
Zatím, co Michal jedl, já se díval z okna na pláž. Trhlo ve mě, když jsem viděl, jak se v dálce v moři někdo topí. ,,Ty vole Michale, ten kluk se topí!'' vykřikl jsem, rychle vstal od stolu a běžel z restaurace. Michal nechal jídlo jídlem, hodil na stůl nějaké peníze a byl mi v patách. Běžel jsem co nejrychleji. U břehu jsem si vyzul rychle boty a skočil do vody. ,,Pomoc!!! Pomoc!!'' volal malý kluk. Divil jsem se, že si ho předtím nikdo nevšiml. ,,Neboj se! Už jdu!'' zakřičel jsem a plaval za ním. Byl vystrašený a drkotal zuby, když jsem k němu doplaval. ,,Vydrž!'' mluvil jsem na něj, vzal ho na záda a plaval jsem zpátky ke břehu. To už k nám přispěchal Michal a hodil přes toho malého kluka dlouhý ručník, aby se zahřál a usušil. ,,Co jsi tam tak daleko dělal?'' zeptal jsem se ho, sedl si na na zem a vydechoval. ,,Chtěl jsem se podívat na korály, ale chytla mě do nohy křeč.'' odpověděl a sedl si vedle mě. ,,A kde máš rodiče?'' vyptával se ho můj kolega. ,,Jsem tu sám. Máma je na hotelu.'' odpověděl. ,,Mimochodem, moc děkuju pane.'' usmál se na mě. Ten úsměv mi někoho připomínal. Ale nevěděl jsem, kam ho zařadit. ,,To je v pohodě, hlavně že se ti nic nestalo.'' odpověděl jsem mu a sundal si mokrou košili. ,,A jakto, že tě máma nehlídá?'' vyptával se ho furt Michal. ,,Nech ho vydechnout.'' řekl jsem. ,,Máma mě nechtěla pustit, měla práci, ale nakonec jsem ji ukecal.'' odpověděl mu chlapec. Zasmál jsem se. Ten kluk se mi líbil. ,,A ty tu žiješ? Nebo kde bydlíš?'' vyslýchal ho dál Michal. ,,Jsme tu na dovolené. Kousek odsuď je náš hotel.'' usmál se na něj. ,,A jak ti říkají?'' zeptal jsem se tentokrát já. ,,Leo.'' koukl na mě. ,,Tak pojď, doprovodíme tě domů, než se zase dostaneš do problému.'' usmál jsem se na něj a vstal. ,,Děkuju.'' řekl Leo a vydal se s náma v patách na cestu.

,,Tady to je.'' zastavil u malého pobřežního hotelu, který mohl mít tak osm pokojů. Nevypadal sice tak luxusně, jako ten náš, ale ušel. ,,Počkám tu na vás.'' usmál se Michal a sedl si na kamennou lavičku u zdi hotelu. ,,Tak jdem.'' pobídl jsem Lea a vydali se po schodech do prvního patra. Leo zaklepal na dveře, kde byl ubytovaný. Když se otevřely dveře, v momentě jsem sebou trhl. ,,Leo! Ahoj broučku! Kde ses toulal?'' zeptala se ho žena. ,,Ahoj mami. Topil jsem se v moři, ale tenhle pán mě zachránil.'' koukl se vzhůru na mě s úsměvem. Ta žena se na mě zmateně podívala. ,,Zayne?'' zeptala se s údivem. ,,Veroniko?'' nevěřil jsem svým očím. ,,Co ty tady děláš?'' zírala na mě jako na přízrak. ,,No hm.. narazil jsem na tvého.. syna.'' vydechl jsem. Panebože, to byl zásah. Po tolika letech. Neveřil jsem, že bych ji potkal zrovna tady. Taková náhoda. A Leo. Byl její syn. Páni, ona má dítě.

Veronika jako by se probrala. ,,Co? Jak topil?! Leo, neříkala jsem ti, aby jsi nechodil do moře?!'' hubovala svého syna. ,,Promiň mami.'' koukl na ní psíma očima. ,,O tom si ještě promluvíme. Teď utíkej do pokoje.'' řekla naštvaným hlasem. Klučina se ještě na mě jednou podíval. ,,Tak ahoj.'' a nastavil malou dlaň. Plácli jsme si a už utíkal dovnitř apartmánu. ,,Bože, to je neposlušné dítě.'' zakroutila hlavou Veronika. ,,Moc ti Zayne děkuju. Páni, nemůžu tomu uvěřit.'' žasla. ,,Čemu? Že se topil a žije nebo že mě vidíš?'' usmál jsem se. ,,No obojímu.'' oplatila mi úsměv. ,,A kde se tu bereš?'' zeptala se nakonec. ,,Jsem tu s kamarádem na dovolené. Bydlíme kousek.'' odpověděl jsem ji. ,,Jo aha. Tak ještě jednou děkuju. Jak se ti mám odvděčit?'' zeptala se ještě. ,,To je dobrý.'' mávl jsem ruku. ,,Tak dobře. Tak.. se měj.'' usmála se rozpačitě. ,,Ráda jsem tě viděla. Jsi furt stejný.'' zasmála se a objala mě. ,,Ta.. taky jsem tě rád viděl.'' vydal jsem ze sebe nakonec. ,,Ahoj.'' usmála se a zavřela dveře. Zatřesl jsem hlavou. Pořád jsem byl v šoku. Pomalým krokem jsem se odloudal za Michalem.

Když viděl, jak se tvářím, zarazil se. ,,Tak co?'' zeptal se. Nadechl jsem se. ,,No potkal jsem jeho mámu. Nevěřil bys tomu, ale byla to moje bejvalka.'' když jsem to řekl, vykuleně se na mě podíval. ,,Děláš si prču?'' zasmál se. ,,Ne. Vzpomínáš, jak jsem ti kdysi říkal o Veronice? Tak to je ona.'' dodal jsem a dal se do chůze. ,,Ty brďo! Chlape ty máš štěstí!'' furt na mě nevěřícně hleděl.

Okolo osmé večer jsem se šel osprchovat, Michal se mezitím díval na televizi. Někdo zaklepal na dveře. ,,To bude beztak pokojská. Běž ji otevřít!'' zakřičel jsem na fotablového maniaka. ,,Už jdu.'' řekl Michal, ale jakoby mě ani nevnímal. Sport ho prostě zajímá víc. Tak jsem zastavil sprchu, dal si přes sebe ručník a šel otevřít sám. Za dveřmi ale pokojská nestála.

,,Ahoj Zayne.'' usmála se na mě Veronika. Lekl jsem se. ,,Jé.. ahoj. Hm, byl jsem ve sprše.'' řekl jsem nervózně. Zasmála se. ,,No, nemáš chvilku čas? Potřebovala bych s tebou něco důležitého probrat.'' požádala mě. ,,Fajn, něco na sebe hodím a můžem třeba někam jít. Pozval bych tě dovnitř, ale je tu trochu binec, tak.. tak počkej, ano? Chvilinku!'' řekl jsem spěšně a už utíkal od dveří do ložnice. Hodil jsem na sebe modrou košili a béžové kraťasy. Taky jsem na sebe nastříkal nějakou voňavku a už utíkal zpátky ke dveřím. ,,Jdu pryč.'' řekl jsem cestou na Michala. Nevnímal mě. Vzal jsem si klíčky a s Veronikou vyrazili ven.

Chvilku jsem se mlčky procházeli po pláži. ,,Tak co jsi mi to chtěla říct?'' promluvil jsem jako první. Zastavila se a podívala se směrem na mě. ,,Víš.. jak bych to řekla. Nevím jak začít.'' podrbala se za krkem. To dělala vždycky, když byla nervózní. ,,Z ničeho nic ses tu objevil a to s mím synem. Víš, chci ti říct moc důležitou věc, ale budeš se asi zlobit.'' koukala omluvným výrazem. ,,Nechoď kolem horký kaše Veroniko, můžeš mi říct cokoliv.'' usmál jsem se. Znervózněla ještě víc. ,,Leovi je deset.'' vyklopila ze sebe. ,,A co já s tím?'' zasmál jsem se. ,,Zamysli se.'' řekla vážně. Vůbec nic mě ale nenapadlo. Nad čím jsem se měl jako zamyslet? Když viděla, že mi nic nedochází, pomohla mi. ,,Před deseti lety jsem se odstěhovala z Anglie.'' povzdychla si. ,,To ano, ale furt nechápu co s tím má společného tvůj Leo.'' podotkl jsem. ,,Náš syn.'' opravila mě. Hrklo to ve mě. ,,C..c.. cože? Jak náš syn?'' sekal jsem se. ,,Leo je tvůj syn. Jsi jeho biologický otec. Zjistila jsem to ale až ve Španělsku. Ta poslední noc. Zayne já..'' začala tiše plakat. ,,Jak to sakra myslíš?'' zvedal se mi tlak. ,,Tak, jak jsem to řekla. Je to pravda.'' udělala krok ke mě, ale já udělal krok dozadu, ruce zvednuté před sebou. ,,Počkej, počkej. Co mi to tu vykládáš za nesmysly? Leo není můj syn. To bych věděl. Řekla bys mi to!'' koukal jsem jak blbej na ni. ,,Neumíš snad do deseti napočítat? Zayne, nelhala bych ti.'' dala si ruku před pusu a plakala ještě víc. Já se rozčílil. ,,Veroniko! Tohle je důležitá věc! Ty... ty.. proč si mi nic neřekla? Celý ty roky ses neozvala! A teď, po takové době, když tě potkám, na mě hned vybalíš, že mám syna?! To snad nemyslíš vážně!!'' rozčiloval jsem se. ,,Řekla jsem ti, že budeme žít každý svůj život. Rozešli jsme se každý jiným směrem. Nic by se stejně nestalo, kdybych ti to řekla dřív.'' dívala se na moře. ,,Jak nestalo?! Stalo by se hodně! To si myslíš, že bych se o vás nedokázal postarat? Jak si jen mohla!'' křičel jsem na ni, pak se otočil a mířil si to zpátky do hotelu. ,,Zayne. Zayne! Počkej! Kam jdeš?'' rozběhla se za mnou. ,,Nech mě bejt!'' odstrčil jsem ji od sebe, když mě chytila za loket. Nechal jsem ji tam, ať si dělá co chce a odešel.

Michal si všimnul, že nejsem ve svý kůži, když jsem se vrátil a flákl sebou na postel. ,,Co se stalo? Nepohodli jste se?'' sedl si na svou postel naproti mě. ,,Nepohodli? Slabý slovo, kamaráde!'' řekl jsem ironicky. ,,Tak to vyklop.'' kývl na mě hlavou. ,,Mám syna, chápeš to? Leo je můj syn! Teď to na mě jen tak vybalila. Prý ať si to spočítám. Deset let, chápeš? Deset let mi tajila, že mám syna!'' nadával jsem. Michal na mě koukal, jako bych se zbláznil. ,,Co budeš dělat?'' zeptal se po minutě ticha. ,,Nevím.'' řekl jsem už klidněji.

Další den, když jsem si to nechal projít hlavou, jsem se odpoledne vydal za Veronikou do hotelu. Ta mi ale neotevírala a na recepci jsem se dozvěděl, že se z hotelu odhlásila a taxík ji zavezl na letiště už před hodinou. Došlo mi, že se rozhodla letět domů. Na nic jsem nečekal a spěchal si do hotelu zabalit své věci. ,,Kam máš namířeno?'' ptal se mě Michal, nechápal tu situaci. ,,Letím za ní. Zůstaň tu a užij si to.'' řekl jsem a zavřel malý kufr. ,,Tak se mi líbíš, chlape. Držím palce. Neboj, užiju si to i za tebe.'' usmál se. ,,Fajn, měj se a díky.'' už jsem vybíhal z pokoje.
Nasedl jem do taxíka, který mě čekal a jel na letiště.
Měl jsem štěstí. Veronika ještě neodletěla. Seděla s Leem po boku v letištní hale. Rozběhl jsem se k nim. Můj syn si mě všiml jako první. Můj syn, znělo to zvláštně, ale žačínal jsem si zvykat. Zatahal mámu za sukni. ,,Mami, ten pán za náma asi utíká.'' řekl ji a ona se na něho nevěřícně podívala. ,,Leo nemluv hlouposti.'' odvětila mu. ,,Ale fakt. Podívej!'' natáhl ukázováček a ukázal na mě. Zastavil jsem se pár metrů od nich. Veronika se podívala mím směrem. Usmál jsem se. Vstala a nevěřícně se na mě podívala. Zase jsem se rozběhl. ,,Zayne? Co tu děláš?'' divila se. ,,Letím s váma domů, přece.'' usmál jsem se na ni ještě víc. Pochopila a vrhla si mi kolem krku. ,,Zayne!!'' plakala štěstím. Malý Leo to moc nechápal, ale obejmul nás. Stalo se to tak rychle, ale připadalo mi, jako bychom byli rodina už od začátku.

Všechno jsme si s Veronikou vyjasnili. Já se přestěhoval za ní do Španělska a našel si tam i novou práci. O rok později jsme se s mojí láskou vzali. Leo mi dokonce začal říkat táta.
A jak to v pohádkách bývá? Žili jsme spolu šťastně a... dál si to už domyslete.

KONEC

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady WeroniQue ♥ Lady WeroniQue ♥ | Web | 28. března 2012 v 16:12 | Reagovat

Tak tohle bylo skvělí! Hluboká poklona slečno Zasněná! :))*

2 Christ Christ | Web | 28. března 2012 v 16:12 | Reagovat

Super! Nic jinýho mě nenapadá! :D  :-)

3 S-A* S-A* | Web | 28. března 2012 v 16:20 | Reagovat

Wow :') To je krásný :) ♥

4 Zaira* x♥ Zaira* x♥ | Web | 28. března 2012 v 16:22 | Reagovat

Skvělé to bylo, originální příběh, jen ten konec se mi zdal uspěchaný, ale jinak nádhera opravdu!! Zayn a otec.. jůů :D

5 Ter. Ter. | Web | 28. března 2012 v 17:52 | Reagovat

výborný!..:)*

6 Zasněná Zasněná | Web | 28. března 2012 v 17:53 | Reagovat

[4]: Když jsem povídku psala, bylo to strašně narychlo no :/. Byla jsem hotová po tak těžkém dnu a tak se omlouvám, že je to na konci takové rychlé :(.

7 sABÍ sABÍ | Web | 28. března 2012 v 17:56 | Reagovat

jééééééééééé, dokonalé!
já ti tak závidím §! :)))) umíš psát tak úžasně.

8 Dem. Dem. | Web | 28. března 2012 v 18:08 | Reagovat

Tak já o téhle věci psala teď po druhé :D Ale když spolu Harry a Rose spali poprvé, tak jsem to ani nerozepisovala a všichni mi psali ať to příště klidně více rozepíšu :D Tak co :D

Btw: Musím si to přečíst! Jdu na to :)

9 Cupita Cupita | Web | 28. března 2012 v 18:09 | Reagovat

Krásne to bolo :)
píšeš veľmi - veľmi pekne

10 xo.Nikushka xo.Nikushka | Web | 28. března 2012 v 18:20 | Reagovat

Já už tyhle lidi, radši nekomentuju..;(

11 Zasněná Zasněná | Web | 28. března 2012 v 18:29 | Reagovat

[10]: Jsou fakt ... :/. Ničit blogy, to jim jde ze všeho nejlíp. Fakt seš chudák :/.

12 ems {{demilovato}} ems {{demilovato}} | E-mail | Web | 28. března 2012 v 18:29 | Reagovat

[6]: prosím ťa ja keby som takto písala ked som unavená a narychlo :D bola by som stastna ako blcha (fakt ma zaujíma prečo sa hovorí šťastná ako blcha:">D::D)

13 Smile* Smile* | Web | 28. března 2012 v 21:24 | Reagovat

Už vážne neviem, čo ti mám napísať do komentáru. Stále a dookola sa opakujem. Ale je naozaj ťažké vyberať vety, lebo pravdepodobne neexistuje slovo, ktoré by prekonávalo bezchybnosť a dokonalosť. Či také slovo poznáš? :D Ak áno, tak napíš, aby som ho mohla používať pri komentovaní tvojich poviedok.
Opäť si ma rozplakala. Ako vidím, pri tvojich ff-kách neustále plačem. Na notebook neustále kvapkajú moje slzy, pričom mi otec neustále opakuje, že ak sa notebook pokazí, kúpim si nový. Ale pri tvojich príbehoch sa to inak nedá. Spôsob, akým opisuješ pocity, ktoré prežívajú postavy je neuveriteľný. Človek sa vďaka tomu úplne vcíti do postavy a celý príbeh prežíva s ňou.
Na tejto jednodielovke sa mi páčilo naozaj úplne všetko. Spôsob, akým si opísala Veronikin odchod, Zaynov smútok, príchod Zayna, záchrana Lea a ostatné situácie je neskutočný. Píšeš to tak, akoby si to všetko prežila.
Teším sa na zajtra,keď si budem môcť prečítať novú poviedku... :D
Btw: opravedlňujem sa, že si to čítam až tak neskoro, ale len teraz som prišla domov s krúžku... raz nás tam zničia :D a srry za zase tak dlhý komentár :D ale keď ich máš rada, tak načoo kontrolovať počet slov :D

14 Smile* Smile* | Web | 28. března 2012 v 21:24 | Reagovat

fakt prepáč, nevyzeral byť ten komentár tak dlhý :D nemusíš si to čítať :D

15 Zasněná Zasněná | Web | 29. března 2012 v 13:49 | Reagovat

Jsem ráda za vaše komentáře :).

[14]: Páni, jsi skvělá :). Tak dlouhý koment jsem tu ještě neviděla. Vůbec mi nevadí, že je tak dlouhý, ani v nejmenším :). Ráda si čtu vaše názory ať už jsou jakékoliv ;).

16 sABÍ sABÍ | Web | 29. března 2012 v 15:07 | Reagovat

Už se hrozně moc těším,až se zase usměju,když uvidím,že tady přibyde nová povídka, už se těším na to , jak otevřu článek,a pustím se do čtení,a opět napíšu jak je to úžasné,a krásné. Moc se těším, děkuji, Děkuji že jsi ! protože píšeš opravdu přenádherně,a moc se mi to líbí, holka máš opravdu talent,to se jen tak nevidí, piš,piš více dílů klidně za den, prosím . Je to prostě totálně dokonalé,a byla bych ráda, kdybych si mohla přečíst za den více dílů. Klobouk dolů, já kdybych psala jako ty, byla bych v sedmém nebi. Ještě jednou děkuji.

17 Zasněná Zasněná | Web | 29. března 2012 v 15:14 | Reagovat

[16]: Mockrát děkuju :). Ty jsi další zlatá  osoba :*. Bohužel více dílů za den tady dávat nebudu. Nebo spíš nemůžu. Mám hodně práce doma a ve škole, píšem fut samé testy a máme hromadu zkoušení. Taky mám ještě kroužek a další věci. Moc ráda bych vám vyhověla, ale nemůžu :(. Články navíc přednastavuju, aby jste je tu měli vždycky včas, protože ne každý den jsem tu. :/
Jinak děkuju, že si napsala, moc mě to potěšilo ;).

18 sABÍ sABÍ | Web | 29. března 2012 v 15:28 | Reagovat

[17]: Nemáš vůbec zač:) tak to nevadí, já jen,že je to opravdu úžasné,samozřejmě tě chápu,že máš hodně práce. A jsem ráda,že tě lidi mají rádi,a přidávají komentáře k tvým povídkám,protože ty si to zasloužíš:)) . ♥

19 Májuš Májuš | Web | 29. března 2012 v 18:04 | Reagovat

Četla jsem si to už včera, bohužel na mobilu a wifi mě zlobila, tak jsem nemohla přidat komentář. :/ tak to teď napravuji - je to dokonalééé! :) moc se mi to líbí. :')

20 Beat Beat | Web | 11. dubna 2012 v 20:44 | Reagovat

Moc pěkný vážně krásny :)) dokonalé..i originální napad :)

jinak promin že spamuju ale všimla jsem si že jsi komentovala druhý díl moji povídky no a už jsou další :D tak
když budeš chtít tak si to dočti a pak ti jestli zase budeš chtít dám vědět že je nový díl.. :D pokud by jsi chtěla informovat o nových dílech napiš mi na mail -> beat.tothova@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama